pokoj 1408

tak tenhle film me opravdu dostava do kolen. =o] Popravdě to je jeden z nejlepších hororu, které jsem v poslední době viděl... nikdy se v tom filmu nestalo to, co by jste čekali, že se právě stane a v tom je ten film uplně dokonaly... žádné levné zápletky, ale fakt psycho...

když jsem ho viděl poprvé, navíc geniálně ozvučené, šel jsem pak domů opravdu vyklepany...

když jsem ho viděl ale podruhé, tak ve mě hrklo ještě víc... a proc?

protože poprvé hlavní hrdina přežil, podruhé však ne =o)

až se mi nechtělo věřit vlastním očím... chvíli jsem si myslel, že mám snad schýzu... nebo že to s tou mojí pamětí je opravdu v háji. Když jsme se dokoukali a ja řekl suše.... minule to skončilo jinak, tak se na mě Sue podívala takovým pohledem... děláš si srandu, že?

a tak jsme volali Petovi a já se ho zeptal: "Jak skončil pokoj 1408 když jsme se na něj koukali?" a on řekl:"No, hlavní hrdina se z toho dostal a přežil"...

Sue na mě vrhla ještě divnější pohled, než poprvé... až málem utekla z pokoje a já...jen takový ten hororový smích =o) HA HA HAAA

naštěstí jsme pak na netu našli zmínku, že existuje alternativní konec filmu, tedy ten, co jsme právě viděli...WOW... tak jen teď doufám, že těch alternativních konců tohoto filmu po světě neběhá dalších padesát... =oP

a jak by řekl John Cusack: Stay scaredPS:tak právě tyhle týpky (na obr.) jsme v tý naší verzi nepotkali =o(

baníček

ještě než shlédnete toto video, chtěl bych vám říct, že nastrčené láhve od piva jsou pouze atrapy a že ke konzumaci alkoholu v našem klubu nedošlo =o) ...to mám ale milou slečnu... a jak je hudebně nadaná =o)

Vánoční duch

tak mám pocit, že se tak nějak pozvolna vytrácí takový ten vánoční duch, či atmosféra či tak... jako že se mi tento týden stalo pár takovych zvláštních situací, které mě fakt dostali... znáte to, kdyz chcete někomu udělat radost a ono to dopadne přesně naopak? tak to se mi ten stává docela často...
např. to přáníčko níže... místo toho, aby udělalo některým lidem (jako je třeba Dalibor) radost, tak mu přišlo, že mu vlastně nic hezkého nepřeju, že to přeju sobě... no nenaštve vás to když se s tím přáníčkem tak pipláte? anebo... přijel na navštěvu strýček... a ja na něj koukl a říkám mu... hej strejdo, máš fakt super svetr... no a on se se mnou pak už celý den nebavil... když odjel, zjistil jsem důvod... než se totiž vydali k nám na návštěvu, tak se strejda pohádal s tetou právě o tom svetru... teta mu řekla, že v tak odporném svetru nikam nepujde... no a on si postavil hlavu a šel... tudíž moje poznámka o krásném svetru vyzněla ironicky... to je ale pech, co?
Pak... byl jsem se Sue na koloně a byla tam jedna slečna a tančila úplně úžasně... jako že jsem si už dlouho (když nepočítám Denču) s nikým tak dobře nezatančil... řekl jsem ji, že to bylo moc fajn a ono opravdu bylo... ale ona to pochopila jako flirt... a tak potom začala házet usměvy a očka, což bylo samosebou naprosto nemístné...
co z toho všeho plyne? snažte se udělat radost všem i když to skoro nikdo neocení... za ten pocit to totiž stojí...

Vánoční přání

nový post

tak vždy když tak kouknu na blog, tak na mě zakřičí ta fotka, co je hned pod tímto postem a na kterou se fakt nedívejte...
je zvlastní, že když někdo řekne nedívejte, tak se na to hned ten dotyčny podívá =o) no ale já vás varoval...
a o cem že je tehle post? jej... nejak jsem se chtel vyhnout té fotce (však vy víte) abych se na ni nemusel kouknout vždy, jak najedu na stranky a tak jsem tu prostě hodil post, který je sice o ničem, ale v podstatě říká uplně vše... tak jestli ho nechytáte, tak ho prosím ingorujte a jestli ho chytáte, tak to jste lepší než já, páč já to nechytám =o)

mikulenka

"Jenom velký muž si ze sebe nechá udělat malou srandu" pravil náš nezapomenutelný kantor PhDr. Libor Mikulenka, stále jěště stávající učitel gymnázia Krnov....
a proto jsem se na jedné akci rozhodl dostát jeho slovům... když jsem četl program večera jedné akce, přišel mi krapet nudný,až jsem se rozhodl oživit atmosféru a to takříkajíc na svůj účet...
měli jsme s Vlaď uvádět taneční večer zábavnou formou... no jej, zábavnou... jak někoho naučit zábavně se kroutit ve velkém stylu? byla otázka, která ležela přede mnou... a tady je odpověď: přiznám se bez mučení, že se mi do toho fakt nechtělo a doufam jsem, že se všechny fotky z toho inkrementovaného večera podařilo zničit... opak je ale pravdou... proto se dochovala tahle fotka, o které by se dalo prohlásit: Johny Elvis. Já bych ji spíše pojmenoval slizák Johny =oD a to doslova...

máslo.... nejní co dodat

Objevili jsme se Sue užasně zajímavou stranku... takže tady je odkaz, muzete se kochat... fakt stoji za to podivat se tam... nejvic me dostavaji ty verše.... nechtěl bych se toho člověka, který to tvořil nějak dotknout, ale myslim, že to je máslo, jak se patří.
www.maslo.cz

malá ukázka:

Máslo a dekadence

Děs. Děs.
Nicota. Pomíjivost.
Entropie. Proč se namáhat?
Nemohu dále.
Co dělat? Kde je konec?
Chci máslo!

stanománie

Už mám po největších projektech a tak si můžu na chvíli oddychnout a popovídat něco málo o tom jak se mi vede... stejně počítám, že po mojí měsíční absenci už nebude vela lidí, kteří by to četli... ale i tak =o)
Tak jsem tak seděl jednou doma a chvíli jsem nedelal zadný projekt a tak jsem vzpomínal na jedno z nejúžasnějších lét, které jsem zažil... to takhle jednou dorazila Daruša s Jančou k nám do Nautilu a kecali jsme a kecali...co se to ale nestalo... někdo s sebou donesl stan a chtel ho zkontrolovat, jestli je v pořádku... netuším jestli to byla Sue, nebo Darča... a tak jsme se rozhodli, že ho postavíme... a pustili jsme se do práce... náročné to nebylo, to věru ne... asi za hodinu a půl stál stan v celé své parádě uprostřed Nautilu... ano, ano... vydali jsme se na první historickou stanománii, která se neuskutečnila S nautilem, ale V nautilu... (měli jsme sice pořádný strach, aby nám ho něco neodfouklo, protože jsme jej nepřikolíkovali, vítr naštěstí nefučel a tak jsme stanovali v naprostem klidu)
bylo to úžasné... opravdu, nejlepší stanová akce, kterou jsem kdy zažil... rád bych to nějak popsal, ale to opravdu nejde... některé věci lze jenom zažít, nedá se o nich mluvit...
tak snad se někdy slezeme na druhý ročník této akce...

namax

i kdyz priznavam ze letosni namax se moc nepovedl... tedy nedosahl meho ocekavani, tak i tak to byla docela dobra akce, toz tu mate ochutnavku... http://www.youtube.com/watch?v=q8RZr9YyAYE

jinak namax v krnove příští rok nebude, mam moc prace, čeká me bakalarka a tak, takže se přesouvá do jiného města... zatím přísně tajné kam
jinak neuvazuju, že se letos budu nejak přehnaně zapojovat do chodu nautilu, jak víte, tak už me tam skoro není videt... fatk je toho hodne... snad příští rok

náhléé zvraty v našich životech

tak tohle nezablogovat by byl hřích...
Našemu novému žlutému žihadlu odeešly blinkry a tak jsme to dali do servisu... No, nejenom, že opravař s tím nic neudělal, ještě nám tam pokazil i volnoběh. Měl jsem jen vyzvednout auto, nabrat LPG a zajet pro Petu na nadrazi... skvele, co budu delat ty dve hodiny mezitím, to fakt nevím (proletělo mi hlavou). Ale... opravař, místo toho aby mi předal naši káru v plně funkčním stavu, nám naprosto vyšťavil baterku a tak náhle (jak už to tak náhle má naše rodina ve zvyku) z 10 minut rázem hodinka a pul a naprosto, ale naprosto promrzlé ruce. K tomu ještě došlo LPG, naštěstí jsem měl v nadrži ještě benzín a tak... že na LPG přeci jen zajedu abych něco tanknul... byla by to pohoda, kdyby LPG mělo zavřené...A tak jsem vyrazil na to nádraží na benzín.. jedeme si tak domů (já a Peťa) a kdo by to řekl... náhle došel benzín v kopci asi 200 metrů před barákem. Říkám: v kanystru je ještě 6 litrů... Peta na to:Nechal jsem ho doma... a tak zatím co jsem hlídal auťák, Peta sel domů pro benzín... Náhle slyším strašný křik... co to? A to Peťa přijíždí na lopatě a pod paží drží kanystr... když dojel, kouk na mě, na auto, na mě a řekl:asi mě zabiješ... nechal jsem nahoře hubici..."zabít zabít...!" šel jsem pomalu nahoru a v tom mě chytl náhle záchvat smíchu... a řezal jsem se celou cestu... vyšel jsem nahoru, vzal hubici a boby, sedl na boby a frčel za peťou... jej to byla jízda... slzy mi tekly z očí smíchem =o) a propo: dovezl jsem hubici ale stratil jsem po cestě těsnění =o) to asi jak jsem se na bobech vyboural když jsem jel kolem toho chlápíka, který si myslel, že jsem se asi někde ztřískal...

koulovačka....

když von není sníh a tak alespoň elektronická... no.... sice vím, že to je starý, ale když si nemůžu pomoct.... viz. http://koulovacka.mena.cz/od-charenqist

nový design

a je to tady, stránky extremeflamers.cz mají definitivní nový design... ještě sice nejsou kompletní, ale to bych to nebyl já abych se nepochubil s polotovarem... tak jestli chcete kouknout na nový design našich stránek, který se už těší, až spatří světlo světa domény cz, tak si jej můžete prohlédnout na www.extremeflamers.cz/newstyle
včera večer jsem jej nechával testovat hromadou přátel, takže by vše mělo fungovat tak, jak má...
jen ještě obsah tam nehledejte, na tom musím zapracovat a jelikož je teď té práce víc než dost, tak fakt nevím, kdy..
jinak se tím taky chci omluvit všem lidem, jejichž blog jsem již dlouho nenavštívil, fakt na to není ani pomyšlení... sotva jsem napsal něco piri =o)
zatim se mějte faajnově

škola, škola, jo a to je vše

nevím, jestli znáte ten vtip... jak se bavi ostravak a pražak.. ostravák říká: proč v ty Praze mluvite tak dloze?" pražák: nóóó too víííš, kdýž míí chcééméé vššeééchnóó táák hezkýýý popsáát. Á próč vý v tý óstravěěě mlúvíté ták krátcé?"
ostravak: bo neni čas... konec vtipu raděj nedořeknu ale dokažete si představit co asi nasleduje u ostravaka... no tak tak si teď připadám,... .škola škola a nic než jen škola, k tomu nam dopomahej Bůh... amen...
se z toho asi zvencnu... možná to bude i důvod proč muj post teď zeje prázdnoutou... tak snad až to zvládnu, zase napíšu
(ne že by to byly těžké věci, jen je jich fakt hodně...)
jen pro ochutnávku... http://www.root.cz/clanky/krivky-nurbs-1/

miluje...

jéééé sue mě miluje... dneska mě pozvala na večeři, musel jsem bohužel odmítnout, ale... příště to platí...
sue mě pozvala na rohlík... což není až tak neobviklé, ale ona mne pozvala na celý rohlík... jako že celý úplně pro mě... no není to úžasné? no a prý pro mě měla ještě překvapení... ale nakonec mi ho vyzradila... nebude to totiž rohlík jeden, ale dva... no není úžasná... já tu holku prostě miluju... a ona mě též =o)

Nautilus

Vím, vím, že o Nautilu jsem tu psal hodně, ale tenhle post si prostě neodpustím…

Chci takhle dát díky lidem, kteří se kdy rozhodli zapojit do práce v Nautilu. Jsou to neocenitelné chvíle. Jsou to momenty, kdy by si mohli ti lidé dělat svoje věci, kdy by mohli jít za zábavou, za kamarády, za nějakým koníčkem, prostě za tím, co je baví… ale oni se rozhodli jinak… rozhodli se nejít na místa, odkud budou brát, ale na místo, kde dávají… A co dávají? Dávají sami sebe, nesou na trh vlastní kůži, obětují občas i největší záliby, aby mohli něco dát… dát vztah… dát svobodu… ale proč? Proč raději nehrají tenis, hokej, basket, proč nechodí do výtvary, hudebky, dramatu, či do nějakých kroužků… Jeden člověk mi řekl:

„Vím, kde jsem byl před dvěma léty a vím, kde jsem teď. Vím co mi Nautilus dal a co mi vzal. Chci dát těm lidem možnost aby poznali, co jsem poznal já.“

Když zahraješ skvěle na flétnu, uděláš dobrou fireshow, nadrtíš se nějaké těžké písně… ovoce to má to, že po těžkém koncertu je před tebou najedou 300 lidí, kteří ti zatleskají…když pracuješ v Nautilu, najde se za rok jen pár lidí, kteří ti poděkují za to, že jsi… ale je tam velký rozdíl… těch 300 lidí si za týden na vystoupení ani nevzpomenou, ale těch pár lidí, ti si to budou pamatovat snad celý život…

Je to těžká práce, občas ti přijde, že to nemá smysl, ale když za tebou pak přijde kluk, který ti řekne, že je rád že tě poznal a že nechápe, jak se někdy mohl bavit tím, že chlastal a hulil, má pivo rád a rád si ho dá, ale že už nechlastá… řeknu vám, žádný koncert ani žádná show se tomuhle nevyrovná…

Mrzí mě, že se do Nautilu teď nemůžu zapojit, vím ale, že letos to není nic pro mě. Ještě jednou díky dobrovolníkům, bez nich by Nautilus nebyl…

johny design

pro lidičky, kteří nedokážou překousnout, ze si někdo hlady po Ježíši může ukousnout hlavu dávám druhý obrázek..... hungry for Jesus

pán z vlaku

Bylo brzo ráno, seděl jsem ve vlaku a hlavou mi běhala snad jen jedna myšlenka: nesnáším Ostravu, nesnáším Ostravu. Nebylo to ani tak proto, že bych měl nějaký odpor k Ostravě, jako spíš proto, že jsem si musel (jako vlastně každé pondělí) vybrat, jestli budu vstávat v 4:40 a dám si snídani, nebo vstanu ve 4:50 ale snídani si nedám (samosebou to vždy nakonec vyhraje 4:50 bez snídaně)
a jak si tam sedím v tom vlaku a honí se mi hlavou takovéto prapodivné myšlenky tak se najednou rozrazí dveře (ty elektronické) a v nich stojí pán, pán z vlaku...
Pán z vlaku má na sobě takový modrý mundur, čepici, jako by to snad měl být průvodčí, ale něco tu nehraje. Pán je starý, má nejeden bílý vlas. Pod jeho bílím fousem se ale skrývá úsměv. Co mu může přijít tak zábavné v pět ráno, říkám si.... Najednou pán praví:"Přeji vám všem dobré ráno, doufám, že se vám vaše jízda naším vlakem opravdu moc líbí, prosím vás teď, jestli by jste mi mohli předložit vaše jízdenky k nahlédnutí a ke kontrole".... wow, tak to bylo fakt něco... hej kam se podělo takové to nudné:"Dobrý den, jizdenky prosím" a kyselý ksich k tomu jako prémie? Pán se na všechny usmíval a byl strašně milý... rázem se každému nepěkně začínající den proměnil v něco vyjímečného... když pán prošel celým našim vagonem, ještě se otočil a pravil:"Všem vám moc děkuji a přeji hezkou cestu." a byl pryč a nechal za sebou jeden vagon plný zírajících lidí, kteří stále nemohli uvěřit tomu, jak příjemné ráno zažili.

dušičky, žádný helloween

už je to tady, den dušiček se zase blíží... mám v plánu vyrazit tento a příští víkend na hřitov, ne snad proto, že bych chtěl truchlit nad všemi těmi mrtvými lidmi, ale proto, že je to na hřbitově v době dušiček moc krásné. Jesli jste ještě nikdy ve svatodušní noci nebyli na hřbitově, vězte, že jste přišli opravdu o moc =o) kam oko dohlédne hoří hromady svíček... skoro jako dům voskových figurín =o) každopádně se tam tuto sobotu večer chystám a příští samosebou taky, takže jestli by mi chtěl dělat někdo doprovod, určitě se mi ozvěte, však číslo mobilu znáte, ne? je to totiž fakt hukot, nejen pro členy eXtremeFlamers, ale tak celkově..
PS:jinak vřele doporučuju zvětšit si ten obrázek, páč to za to stojí =o)

páárty....

slavíme dnes se Sue šest měsíců, no není to paráda =o) věřím že jste stejně happy, jako já, páč je to fakt úžasné děvče a jsem rád, že s ní můžu být... šest měsíců uteklo jako voda, připadá mi, jako bychom se potkali včera, na druhou stranu mi taky přijde, jako bychom se znali už 100 let a to je co říct, pač mi je teprve dvaadvacet...
no mam toho moc do školy, takže to dnes asi neoslavíme... ale ve čtvrtek to bude oslava, jak se patří... rád bych vás i pozval, ale myslim, že se to nehodí... a tak to oslavíme jen ve dvou, čili sami dva - pozn. pro Dalibora =oP )
ještě přidám foto, ať víte o kom že to je vlastně řeč ( kdyby byli náhodou nějaké nejasnosti =oP )

prison break

Kam jen se hrabou straceni (pro znalce cimermana: a kam se teprve hrabe Bitner, to se nedá srovnat).... fakt musim rict, ze tak dobry seriál jsem neviděl už dlouho... hej je to tak úžasně propracovaný příběh. Tedy popravdě občas se objeví věci, které jsou trošku mimo realitu a s přibívajícími díly přibívají i pitomosti... ale hej, nikdy se mi žádny seriál nelíbil tak jako tenhle... (každý film i seriál má občas chybičku)
před třemi dny jsem dostal první a druhou řadu... začal jsem se koukat vždy v osm večer a opravdu jsem se snažil vypnout ten seriál před půlnocí... nešlo to =o) pro mou obhajobu musím říct, že je to napínavý příběh a přirovnat ho můžu snad jen ke pohádkám tisíce a jedné noci - jak ten sultán, či kdo to byl, nemohl tu ženou zabít, protože povídala příběh tak poutavě a živě, že jej zajímalo pokračování...
fakt úžasnu... jen =o( brzy obě řady vykoukám a co pak =o(
už mám za sebou první =o) jeeeeeeeeeeeeeeeeeeeej =o)

sníh druhá část...

tak brácha se vrátil z pradědu a pravil... sníh je tu... sahal mi až po koulena... a fakt že jo, viděl jsem fotky a je ho tam tolik, jako by to fotil tak předloni v lednu... a jelikož příští týden odjíždí Sue pryč, tak karlovice to jistí =oP
teším se otestovat ten nový snowboard =o)
už je to tady už je to tady...

=o( jen doufám, že nebudu nemocnej... docela to na mě leze...

no není ten mravenec užasnej?

sníh, snížek

před chvilí mi volal bratr (jo no, že vy nevíte který...alík) a říkal, že jede busem a že kolem něj sněží =o) že by se to mělo hnát na krnov =o) už se těším.... popravdě zimu nemám moc rád (je totiž zima...) ale jak napadne sníh, všechny zimochmurný myšlenky mě hned přejdou... jej a teď jsem si vzpomněl... loni jsme na Vanoce dostal snowboard, hej tak to ho musime letos otestovat (loni po Vanocích už totiž nebyl skoro sníh a tak mi zatím leží v garaži)
heeeeeeej letos to pěkně rozjedem... ehm, tedy jestli nebudou tak suchy zimy, jako byli loni =oP

první školní den... pokračování

tak si říkám, co mi rok, kdy jsem nebyl ve škole dal a co mi vzal...
přišel jsem na to, že život není až taková procházka růžovým sadem a taky na to, že jaký si to udělám, takový to mám... tedy až na věci, které sám neovlivním... připadá mi, že jsem tak nějak dospěl, tak snad si tak jenom nepřipadám, ale snad to tak i je... asi mám na hodně věcí teď docela jinej pohled a všímám si, že zaujímám k daným věcem uplně jiné stanoviska... někdy jsem mile překvapen, někdy nemile =o(
no ale jak už to tak chodí, vše se mění
rozhodně mi vzal zkušenosti co se informatiky týče a musím přiznat, že v tom teď budu tak měsíc plavat, ne-li víc =o) ... není to těžké a navíc se v tom jen zdokonalím, to musím dát levou zadní... no ale... přeci jenom to bude náročný měsíc...
tak držte palce, za 5 minut jdu na to...
PS: mrkněte na úžasnej východ, který byl dnes ráno nad Ostravou....

extremeflamers

tento tyden bylo nějak víc času a tak jsem nezahalel a napraskal par postu dopředu, protože prace bude až nad hlavu... do uterka jsem si dal volno, takze to začíná opět znovu =o(

chci poděkovat všem, kteří se zasloužili o růst o rozmach extremeflamers, letos jsme zažili akce jako byly

Freakfest
Kristfest
Namax
Heřmanovice - den obce
Veletrh sociálních služeb - krnov
dětský tábor - hradec nad moravicí
Hudebni slavnosti
restaurace Dino - karviná
bambiriáda - Krnov
2 svatby
možná jste nás videli i jinde... už si všechno přesně nepamatuju

a letos nás ještě čeká
Helloween
Vanoční trhy
klišťák - na živou hudbu profesionálních bubeníků z bruntálu
Opava - na živou hudbu profesionálních bubeníků z opavy- zařídil jirka folta =o)

a na příští rok jedeme minimálně na měsíc na kypr (jestli se nerozhodneme jinak), kde si nas objednala jedna svatební agentura...

ještě jednou všem moc dekuju... zároveň předelávám stránky, neprve co se obsahu týče, pak možná přejdeme i na flash =o) takže se je na co těšííít

johny design

puvodně šlo o navrh na jedno malý tričko, ale nezbyl čas a tak se s tím alespon pochlubim =o)

zubař

jestli máte strach chodit k zubařovi, tak tohle vás fakt dostane =o)
mam kamaráda jirku... všichni znáte jirku... a on je ve skotsku a tam jsou pry zubaři strašně drazi anebo tam taky pry najdete levné řezníky... jirka jedl a zlomil si zub... asi tyden tak chodil a prý ho to ukrutně bolelo a tak se rozhodl vytrhnout si zub sám - Stolička vlevo dole.=o) Zub nevypadl, ale jen praskl. Jedna půlka se trošku kývala a způsobovala mu konstantní bolest.
zašel do "kutila" a koupil si kombinačky, ve skříni našel absinta... po hodince začal absint působit natolik, že se rozhodl vytrhnout si zub...
pry to strašně bolelo, ale zub ne a ne ven... jirka se ale snažil tak dlouho a tak usilovně až zub povolil a on se bezvládně složil na zem... brečel bolestí, smál se radostí že zub je venku, taková ta zvlaštní směsice pocitů =o)
ležel na zemi, pusu celou od krve, tričko od krve, vedle něj kombinačky od krve, on ožralý jak doga umývadlo a zrcadlo taky od krve - všechno jak na jatkách a ve dveřích se náhle objevila jeho spolubydlící =o)
Začala hrozně vřískat a utekla do pokoje, kde se zamkla. A on se jen chechtal. Jemně po sobě uklidil a šel do pokoje, kde jak říká ho konečně uspala absintová víla. Probudil se až za dva dny. Spolubydlící se s ním zprvu vůbec nebavila ale nakonec ho i občas pozdravila...jednoho dne se jen tak odstěhovala. Nechala klíče ráno na stole a neřekla ani ahoj.. Ti korejci taky nic nevydrží... :-P

první školní den část první

6:30 zvoní budík, znavená ruka jej neohrabaným pohybem vypíná.... 6:45 zvoní budík znovu, to už musím vstát....
je ráno, fakt je ráno a mě se nikam nechce... Vlak rozráží ranní mlhu, ze které občas vykoukne nějaký keř, nebo strom,...ale hned zase mizí v hustých mlžinách. Slunce se marně snaží probít skrz tu mlhu, daří se mu to však jen zřídka. Sluneční paprsky pak nádherně osvětlují listy stromů a dodávají celému příběhu až magický podtext. Ja mezitím sedím ve vlaku a přemýtám o životě... Je to rok co jsem se rozhodl odejít ze školy a dnes se vracím zpět...je to rok co jsem udelal toto rozhodnutí, bylo správné?
Za tu dobu jsem zažil spousty věcí, na některé člověk vzpomíná rád a spoustu věcí, na některé ještě raději =o)
Nelituji ani minuty, ani jednoho okamžiku, který jsem zažil. Byl to příjemný rok a věřím tomu, že přerušení studia byla věc, kterou jsem měl udělat...
Potkal jsem spoustu nových lidí, které bych jinak nepotkal, zažil jsem s nimi spousty věcí, ktere bych s nimi jinak nezažil, spousty věcí jsem se naučil, některé nové věci v mém životě začali, některé jiné zase skončili.... bylo toho hromada...
Ale hlavní věcí, proč jsem rád že jsem přerušil studium je Nautilus. Když jsme se loni bavili o Nautilu, měl jsem pocit, že Nautilus končí... že nebude nikdo, kdo by ho vzal na svá bedra a dělal pro něj první poslední.... dělal první poslední pro lidi, kteří ho potřebují. Když jsem dostal možnost pomáhat v něm, tak to nebyla věc, do které bych se chtěl hrnout, věřte mi že ne...
bál jsem se ale, že by šel Nautilus definitivně ke dnu a tomu jsem chtěl zabránit. Byl to první rok, co běžel bez Dejwa a on to zvládl.... sice ještě nepluje plnou parou vpřed, sice jen jemně odlepil své vypasené bříško ode dna, ale zvedl se a začíná opět pomalu nabírat obrátky...
Stálo to hodně práce a občas i nějaký ten smutek, ale stálo to za to... minulý týden mě oslovili lidé z Ostravy, jestli bych nechtěl rozjet Nautilus i u nich a věřte, že bych chtěl, ale nemyslim, ze je na to ještě ten správný čas... ale je to dobré znamení... znamení o tom, že to jede...A POJEDE DÁL

usměv k večeru

předevčírem jsem potkal jednu paní z konstantního symbolu (nevim jak se jmenuje =o( no a ona se nas ptala, jestli dorazime s mládeží na jejich koncert do čajky... nevahal jsem ani chviličku a řekl, že ano (i když jsem si nebyl moc jistý)... potom jsem potkal radovana a on hned, jestli se příjdem mrknout a ja že váháš... no a pak přišel mail od Koči jestli nedorazime a pak druhý mail a já se jen usmál a řekl si, že to asi fakt stojí za to, když me tolik lidí zve...
no a pak mi přisla sms od radovana a koči =o) hádejte o čem =o) a když jsem potkal dnes koču na srazu neziskovek a zeptala se mě, jestli přijdu nebo ne, bylo to jasné... nemohl jsem odmítnout....
moc jsem se těšil, ale měl jsem na práci důležité věci a už už jsem byl smutný, že to nestihnu...nakonec jsem vyrazil vší rychlostí k čajce v osm večer..."no jo, už to nestihnu" říkal jsem si...
ale opak byl pravdou... přiznávám, nestihl jsem tedy cely koncert, ale par chval jsem si užil... byl to moc fajn večer, fakt se jim to povedlo =o)

nabu

toz serfoval jsem si tak na netu a ejhle, ono jde adoptovat zviratka, toz jsem hned adoptoval krecka... no kdyz kliknete na more, krecka nakrmite... tak ho krmte a krmte, at mi chudak neumre, at je pekne vypaseny -o] kdyztak ho pak necham zhodit par kilo na tom kole -o]

adopt your own virtual pet!

audit -o]

jak by řekli chinaski... máme to za sebou, s veškerou úlevou.... =o)
na hodnocení bylo celkem možno ziskat 160 bodů, dolní hranice byla 80 bodů. Když jsme se pouštěli do auditu, bylo nám řečeno, že s ním nemůžeme příliš počítat, že se zpravidla dává až tak po třetí, nebo po čtvrté... no jo, řekli jsme si my, tak na to se můžeme rovnou...
ale pak jsme se podívali do materiálů a byli jsme mile překvapeni, když jsme zjistili jak dokonale jsou NZDM podchycené a že bychom si přáli vést klub stejně kvalitně. Nebyli jsme si ale jistí, jestli ho chceme vést stejným směrem, kterým se ubírají NZDM, ale při bližším zkoumání jsme došli k tomu, že směr, kterým jsme se vydali my i NZDM je víc než jen velmi podobný...

Jak to dopadlo? mohli jsme to udělat, nebo neudělat, nebo udělat s vyjímkou. Při auditu nás drtili 2 dny moc milí auditoři... byli jsme rádi, že přijeli právě oni, jednoho z nich jsem už dokonce znal z jedné přednášky o streetworku, takže jsem si dokazal dost dobře představit, jaké to bude...bylo to těžké...
výsledek, světe drž se... získali jsme 114 bodů =o) hej lidičky, ani nevíte, jak jsem byl happy, ale nemohl jsem moc skákat radostí, bylo by přec neprofesionální...
i když jsme se dostali do rozmezí, které nám bylo stanoveno, i přes to jsme audit neudělali úspěšně. Auditoři nám stanovili dvě jasná opatření, které hrubě porušujeme a které musíme napravit. Čili je možné zažádat o členství v asociaci streetwork, vypracovat jak tyto dvě věci napravíme, a můžeme se stát členy s podmínkou, což je uplně úžasné...
lidičky, my jsme to zvládli =o) ...ale to neni konec, to je teprve začátek naší dlouhé cesty, tak držte palce =o)

fakt je to tak videt?

byl jsem u paní, která mě učí zpěv a jej.... bavili jsme se a ona rekla: tak prijď za pět minut třičtvrtě na čtyři a já si to zapisoval a řekl: takže patnáct hodin a čtyřicet minut? a ona se usmála a dodala: že ty jsi disgrafik?

Když jsem přišel na gympl, měl jsem jeden velký problem... tomu se říkalo čtení a psaní =o) naštěstí tam byl se mnou ve třídě ještě jeden klučina a i když jsem na tom byl huř než on, myslim, ze muj problem s dis jsem zvladl docela obstojně... Muj kamarád, nebo spíše spolužák (Lepa) měl na svoji disgrafii papír, ale já se nikdy neodvážil zajít s tím k lékaři.. byl jsem malý a blbý a proto jsem poslušně dostával pětky z diktátů apod.... nebylo to lehké, na druhou stranu vím, že i když teď delám chyby jak máků, nebojím se něco napsat, protože je to prostě tisíckrát lepší, než to bývalo...

Dalším zlomovým okamžikem pro mě bylo, když jsem přešel z ručního psaní na psaní na klávesnici. Ja v podstatě často nečtu písmena, ani slabiky, prostě se jenom podívám na slovo a podle tvaru vím, o jaké slovo jde... tohle jsem se musel odnaučit... když jsem přešel na psaní na klávesnici, bylo to o to těžší, že už jsem si nemohl představit jak to dané slovo bude vypadat, protože ho už netvořila moje ruka, ale jednotlivé písmena a tak vlastně finalní slovo člověk vidí, až ho dopíše celé... fakt se opravdu těžce představuje... a tak se v podstatě učím psát znovu... docela děs co =o)

říkám: ja to víte... a ona na to... muj syn (ted jsem napsal syn s měkkým i... jen aby jste věděli) můj syn je taky disgrafik a vždy když mu řeknu podobnou větu jako např. přijď za pět minut třičtvrtě na pět tak dokud si neřekne ze to je 16:40 tak nevi v kolik dorazit...

to se mi stalo tak před měsícem a to už jsem si myslel, že jsem se s mojí disgrafii jakž takž vypořádal... jak to ale vidím, pujdeme spolu ruku v ruce asi až do konce mého života...

eXtremeFlamers

eXtremeFlamers jde zase o krok dal...
Uvažovali jsme s bráchou a chceme udelat velkou show... show, která tu ještě nebyla...
Aby bylo vše podle našich představ, tak jenom příprava na tuto show zabere odhadem cca 2 roky... tak jen tajně doufáme, že se nám to behem jednoho roku, respektive jen přes zimu, podaří udělat...
Mame velkou vizi a velké vize potřebují maximální nasazení celého týmu. Zároveň tato práce nebude závislá jenom od lidí, ale taky od finančních prostředků, které jsme spočítali na minimální částku 30 000 Kč (a to věru není málo, obzvlášť, když je investujete na místa, kde není zaručení návrat...
Jedním z prvních našich kroků byla registrace domény www.extremeflamers.cz. Změna designu webu nás ještě čeká. Každý člen týmu má již vytvořený svůj vlastní mail ... neco (např. johny =o) @extremeflamers.cz a to stoji za to, ne?
Na kostýmech se už začíná usilovně pracovat a tak věřte, že jestli seženu za cca 4 měsíce zbytečných 30 000 navíc, budete se mít příští rok na co těšit...a my taky =o)
eXtremeFlamers začíná stoupat ke hvězdám ;-)
pozn. velice pomalu =oD

it´s rainy day... haleluja

No, jak to jenom říci... vezl jsem sue domu z tanečních a řekli jsme si, že se zajedeme ještě podívat na chatu, kde by teoreticky mohl byt english weekend a to byla velika chyba... tedy jak se to vezme...
pri ceste zpět jsme potkali jednu pani jak zběsile mává, bylo už pozdě a tak jsme si řekli, že ji vezmeme, když tak zběsile stopuje... ale chyba, chyba... paní vůbec nestopovala, snazila se sehnat pomoc... bylo ji okolo 50-ti let a žila v jedne chatrči v lese se svým přítelem. Tu je ale přepadl nějaky zhulený týpek a začal je oba mlátit a paní se podařilo utéct... říkala se slzami v očích a krví v puse... Musíte zachránit mého přítele.. a táhla mě do černočerného lesa... Ušel jsem asi 150 metrů a když jsem zjistil, že vlastně pořádně nic nevidím (neviděl jsem ani tu paní), řekl jsem a dost... vrátil jsem se do auta, sjeli jsme kousek dál a odtamtud zavolali policii 158 =o) policajti dorazili během okamžiku, v tu chvíli jsme si pomyslel, že mám z... kliku
Sue byla vystresovaná a já měl taky ještšě docela nervy v kejblu, ale už jsme paní policii předali a jeli domu... ale to neni vše. U D.N.O. řekla sue: "To si děláš srandu, tam se taky mlátí, to je ale den..." otočil jsem hlavu a uviděl borce jak s velkým nápřahem kope do hlavy jednomu týpkovi... fakt brutální brutál... jo
I když mi blikal levý blinkr, já se vidal doprava. Rozjel jsem se přímo proti té skupince (byly 3 na jednoho... frajeři) a ona se rozprchla... v poslední chvíli jsem slápl na brzdu, kola zaskřípěly a ten hlavní boreček rázem stál 3 cm od mojí kapoty s nechápavým výrazem v očích... šlápl jsem na plyn a jemně jsem ho popostrčil, aby si uvědomil co dělá - fakt jemně...to víte že v tom rozčilení a s hromadou adrenalinu mě ani nenapadlo mu nějak ubližit.. přece. (Periferně jsem viděl prchajícího zmláceného chlápka) poodjel jsem dál, vystoupil z auta, pěkně je dořval (Sue se na mě jenom podívala a řekla: jestli si chces hrát na hrdinu, tak me prosim nejdriv odvez domu). no když se ke mě ale ty tri týpci začali blížit, uvědomil jsem si, že je moudré Sue odvést domu a pak si to s nimi zajít vyřídit =o)
no řekněte, nechtělo by tohle panáka? chtělo a rovnou dva... a tak jsem ukončil noční zběsilou jízdu s kamarády při poslechu Chinaski =o)

Vanoce jsou tady coca colu si vychutnej

Toz je to tady, Vanoce se blíží a nechcí naznačovat, co by byl vhodny darek pro Honzika Nahleho, ale kdyby jste se nechali inspirovat obrazkem, urcite mu prinejmensim udelate radost a urcite si na vas vzpomene minimálně co druhy den, ale myslim, ze i casteji...

AUdit AUdit... už mi z toho hrabe...

tomu byste neverili, jak vam muze hrabat z Auditu... ale pro neznale... co ze to ten audit vlastne je? chceme s petou dosahnout toho, ze Nautilus bude akreditovanym nizkoprahovym zarizenim a k tomu musime splnit podminky auditu, ktere jsou uplne brutal.. nedelam ted nic jineho, nez ze porad jenom pisu a pisu hromady papiru a uz mi z toho hrabe...
Sue dokonce rikala, ze se mi vytratil usmev.... ze se porad jenom mracim... no dyť... vite jaka to je prace? nevite.... =o( hej zlatá zedničina =o) z toho nakonec i dokonce neco kaplo... ale audit... uuuuaaaaaaaaaaaa
navic mame v nedeli dead line.... tak se modlete at to dame... pač to nedáme... jako že nikdo to nikdy nedal na poprve... (jej.... ted mi peta rekl ze naša lajna je v patek...) asi umřu.... dead line neni od toho že jestli to nedame tak jsme mrtvi, ale ze do té doby umřeme... asi =o)

Neni to sranda a uz me z toho moc bolí hlava... tak smutněte za mě, bo ja na to nemam ted cas...
ale kdyby se nam povedlo dat to na poprve, byli by jsme jediní v CR... a vypada to, že na to možna i máme....

ale nebudem si věšet bulíky na nos... hned při první registraci nám řekli, že to máme brát spíše jako rozvojový audit než že bychom ho udělali... tak nevím =o( ale kdybychom to dali.... huuuuhaaa =o) tož zržte si kloubouky a nám modlitby

high level wc

Jak jistě všickni moji známí, blízcí, kamarádi atd. víte, zanechal jsem práce a už skoro 2 týdny usilovně dřu s pastorem na auditu pro NAUTILUS, abychom se stali oficialně uznávaným nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež podle standardů streetworku.... a že je toho hafo...

dnes bylo v kanceláři fakt chladno a tak jsme se přesunuly s celou tou prací a pasťou k němu domů, kde na nás čekali pěkně pospolu horký čaj a chutní muffini a mi si dali pěkně do nosu... Tak super večír s pastorem jsme dlouho neprožili... a že jsme udělali taky kusanec práce (když já porád myslím na ty muffins =) a to nebyl konec příjemného večera... čekal mě totiž opět high level wc zážitek =o)
už je to chvíli, co jsme u pasti makali doma na jeho interiéru, ale vždy když navštívím jeho high level wc, musím se vždy jemně hodně pousmát =o)
jednou jsme tak totiž při brigádě na jeho domku mimo jiné usazovali nový záchodky...(vynechám raději story jak se pasťa vsázel o to, kdo skočí do žumpy =) no a byl tam takový jeden fádní instalatér, který zkušeným okem koukl na Petu a řekl mu: poslyš chlape, nechceš ten záchod usadit trošku víš? ať nesedíš na zemi.... jo a Peťa s nadšením souhlasil, protože... znáte takový ty divný wc-ka, kde sedíte tak nízko, že si připadáte jak na nočníku...
Vše vypadalo krásně... nadherné obložení, dřevěný záchod... prostě nádhera... ale když jsme si sedli... ouha... až se nám hýždě sevřely...
Pasťa byl smutnej, protože si teď musí dávat stoličku pod nohy když vstuupuje do nejmenší místnosti v domě (nemyslim ledničku) ale snad si už za tu dobu vzyknul =o)
Ale je to takovej krásnej pocit, když si sednete na wc a houpete ve vzduchu nožičkama jako tenkrát... když jsme byli malí... tož krásné léta to v tý školce byly =o)
no a to je celý příběh o high level wc... dobrou noc děti

harťani....

Velký výlet tentokráte neskončil fiaskem, ale naprostým úspěchem... (vlastně žádnej náš výlet ještě neskončil fiaskem když nepočítám toho mrtvého jelena, ale to je zase jiná story...)
Sue, Hanička Daruša a já jsme vyrazili na Hartu... bylo vedro a mi z toho měli fakt Vánoce... Suelinka přála skoro na potkání šťastné a veselé všem kolejdoucím (ještě že jich kolem moc nechodilo) a pak jsme hned vyrazili šedou smrtí k vodě...


Jen se chci pochlubit fotkama, aby jste věděli jak jsme si to fajně užili... co se tam dělo by vás stejně asi nezajímalo...Snad možná...









Po hartě jsme skončili v pizzerce a moc fajně jsme se bavili... Podařilo se nám tak rozesmát Sue, že zavděk zase ona dala něco nám... pořádnou spršku kofoly přímo do očí... všem naporcovala stejný díl z úst (čili nejen kofola ale také nějaké to občerstvení) přímo do úsměvu. (Zahrál jsem si na Nea a vyhýbal se statečně kapkám toho úžasného moku, ale... byly rychlejší...)
fakt!

JO abych nezapomněl... Sue s Hančou a já zasloužíme velký ocenění za hrdinské zásluhy, když jsme statečně zachraňovali Darčinu nohu před amputací...

na dovolené v dánsku

toz nezávihod... kuš jak se to říká... no nezávidím tuto situaci... =oD nenapadá mě covíc napsat.. 3 hod. spánku udělají svoje...

Kristfest

Jo, tak na kristfstu bylo opravdu nádherně... hned první den začal uplně užasně... měl jsem ráno na bohoslužbách kázo a trošku nervozitky bylo, když jsem měl kázat před pětistovkou lidí, ale s Boží a Bóži pomocí jsem to zvládl =oD páč Bóža Lach vedl chvály... hej byl to šrumec. Já nervozitka z kázání, Bóža nervozní, že před tolika lidmi nikdy nehrál (tensing prý nepočítá, tam je to v klídku, ale na kristfestu...) ale zvládli jsme to fakt v poho a byly to moc hezké bohoslužby, za což jsem moc vděčný. Michalovi Malinovi (zkráceně MM) vypadl jeden přednášející a tak mne poprosil jestli bych nemohl vést dvě ranní shromka a tak bylo uplně great... vést dvě ranní bohoslužby na posledním kristfestu v historii bylo moc příjemné a jsem fakt happy, že jsem dostal tuto možnost... jo a proč poslední kristfest?Image33 cítí že je Bůh vede do nového fesťáku, do evangelizačního fesťáku, podobně jako namax, akorat jinak laděný.. (vysvětlování by bylo na dlouho...)

akorát doma byly nějaké problémy a tak jsem musel v pondeli vecer domu, ale hned v uterý jsem se vracel a dokonce jsem s sebou do baťůžku přibral i Sue a tak jsme strávili moc hezký týden spolu a s Bohem a super akci, která byla nabitá akcí =oD jinak tam byla moc hezká říčka, kde jsme se chodili koupat... však můžete vidět na obr.... to jen tak pro ochutnávku, at víme, jak jsme si to se Sue užili ;-P

Jo a byl tam takový jeden moc divný týpek.... strasně divně se smál... jako že cha cha cha.. ale fakt tak jak to píšu... no des... a on se smál docela často a tak vždý rozesmál celý stan (těch 500 lidiček) až skoro do slz... no prostě labůžo =oD

POTTER?......PLOTTER

HEJ TAK TO BYLA MEGA AKCE...s sue, aňou, janou, darčou a daliborem a jeho anou do kina na harryho... aaa beru zpět... aňa musela domu a tak jsme ji oplakali a šli do kina bez ní... Ale proč o tom píšu? no víte, kino bylo narvane, premiera je premiera a když se rozhodnete jít do kina na premieru dvě hodinky před začátkem, tak spoléhat na to, že nebudete sedět v první řadě je fakt najivita... no a mi najivní byli a vono to vyšlo... skvělé, ne?

sehnali jsme na poslední chvíli lístky do deváté řády, skoro doprostřed a tak jsme byli happy jak kilo pomerančů...

jinak byli místa jeste v první rade, ale dalibor je dalekozraky... tzn. vidí spatne na blízku a tak jsme radeji sedli do devítky... no a zážitek? super =o) škoda aňousi, žes to bojkotovala...

no a aby toho nebylo málo, když finiškoval film a titulky už byli u konce, zjistili jsme, že kousek před námi seděl špek... takže sejšn ve velkém stylu, pač pár nautilusáku (nepočítaje ty, kteří šli s námi) jsme tam taky potkali....

PS: harry to opět přežil... je jak kočka =o) akorát má sedm životů a ne devět... tedy jestli se nedopíše ještě nějakej další díl či co...

noční přejezd Jeseníků

musím říct, že né že by nebyly akce, že můj blog zeje prázdnotou, spíš naopak... akcí je plno a času málo a když už je čas tak se nedostanu k fotkám bo je má jirka jííííírka na svém foťáku a já mam kabely, nebo já mám foták a on kabely... jééééé
naštěstí se mi dostali do rukou fotky z přejezdu... dřív než odjech.. hla hla hla... byl to adrenalin, bylo to namáhavé, bylo to unavující, drsné, krásné... viz. foto...
No jo chudák Honza už nmá času nazbyt..nazbyt nebo nazbit? :D asi ta tvrdá verze. Ale i když všem říká, že má tak máo času má ho tolik, že říká kamarákám svého děvčete aby s nima něco podnikly...sakra.. :D nemame čas no Honzmíre :P hej do konce prázdnin se pokáme.. a překupník mluví sprostě, protoe byl na stavbě a víte jak teď mluví? :D jako medvěd dlaždič.. **** ******* ******* **** ******* *********** tak to byl vzkaz od něj..

svatby... hekticky den =o)

no sestřenka i Radek už to maji za sebou.... ale neznamena to, ze se brali spolu, to by bylo docela divny... jako ze jde o to, ze vcera jsem se pohyboval na dvou svatbach a byl to fakt zahul...ale pěknej... vše začalo brzo ráno, honili jsme čas (jako obvykle) a kupodivu včera jsme to docla stihli. a tak doorazila rodinka nahlích v počtu deseti lidí na svatbu. Byla to taková vesnická veselka, všichni se tam pohybovali v krojíc a byli tam takové ty vesnické scénky, jak si chce ženich odvést nevěstu a oni mu podstrčí falešnů, nebo jak se vesnice brání přijít o tu pravů nevěstu a tak.... však foto prozradí víc...


a pak jsme vyrazili do kostela na cvilín.... k tý slečně co má v sobě nabodaných sedm mečů... a bylo to fakt zajímavé... jako že jsem si odnesl, že když svatbu v kostele, tak evangelickém =o)
pak jsem hned vyrazil do hradce nad moravici kde se ženil radek... hej a že měli opravdu krásný obřad... každej by mu mohl zaviddět... až mi kápl pot z čela =o) (bylo fakt vedro). Byl jsem opravdu šťastný že jsem to mohl stihnout, bylo to jen tak tak... (vyhořela nam škodovka a tak jsme jeli nahradním autíčkem)
koukli jsme na obřad a hned zpět do krnova, zbalit věci na fireshow, vzít děcka, zajet na svatbu sestřenky, ať to vypada že tam jsme a pak zase do hradce... po cestě jsme málem přejeli dvě holubice... no prostě romantika jak poleno... Mezitím co jsme zařizovali 50 litrů kofoly jsme v autě s klukama zažili tak srandy, jak už dlouho ne...
fireshow... zkoušeli jsem nové věci, asi tři a ani jedna se nám nepovedla... měli jsme fakt depresi, jako že všichni. Trošičku se napapali, pokecali se staromanželi (zasvěceni chápou) a zase rychle zpět do uvalna na svatbu sestřenky...hej tam se nám ale ta firehow povedla tak, jak už dlouho ne... asi jsme byli už roztočeni, či co... jako že fakt masakr... dostali jsme hned 3 další zakázky. V uvalně jsme zakotvili až do raních hodin a ja si konečně dal svoje první pivečko, ještě předtím jsem zařídil oktávku a pak se účastnil megapařby, která na sestřenčině svatbě vypukla. Dvě svatby byly cool, vychytal jsem ty fajn okamžiky z každé svatby a užili si to naplno. PS: kofolu jsme nesehnali, škodárna dojela tam i zpět a dostali jsme užasnou zakázku... točit na Kypru (proplacená cesta - letecky muhehe, a plus 15 000 navrch hih...řeknem si asi o 20 000, když jsou to ti milionáři...)

co po prázdninach

i kdyz vsechna ta práce, kterou ted delam a ten uzasnej příjem je moc fajn, přemýslel jsem a rád bych měl papíry na hlavu... takze se s konecnou platnousti vracim do skoly... říjen a jsme v ostrave... Sahl jsem si na to jake to je makat, jake to je nemit peniize, jake to je mit peníze zazivam ted =o), jake to je podnikat si zkusim přístí tyden a pak zpet do skoly...
podnikání je krásna vec a asi to rozjedu, ale titul je přátele prece jenom titul a mít doktorantem je fajná věc, když na to člověk má...

Na Max... tomu se neda verit

Vcera nas kontaktoval sam velky MM.. to jako Michal Malina s tim, ze zvazuje jestli bychom nechteli jit do namaxu...chapete? jako ze nejvetsi evangelizacni festival, který vůbec kdy byl v ČR a v Krnove? Chce tam mít uzky pětičlenný tým z každé církve, ktera by se rada zapojila... zvazujeme to, protoze to je zavazek fakt na MAX, ale nebylo by to uzasne? namax v krnove? vhooooochouuuuu =o)

sue

dostavame se sue do takoveho zvlastniho obdobi... je to uplne jine, nez kdyz jsme spolu zacali chodit... je to nove, hezci... travime ted spolu hodne casu a obcas zazíváme fakt psycho dny =o) napr. před dvema dny jsme byli ja, dalibor, any, ali, sue, jirka (pro anu jíííírka) veenku a objednali si dovoz pizzy... hej dve hodiny jsme cekali a mezitim jsme stihli i dojit po pizzerky, kde jsem hladov a nasvan mluvil s cisnici a víte co mi rekla? ze prej na to zapomneli... no a kdyz jsme se na ni hladovy fakt nechutne podival, rekla mi, ze jestli chci, muze mi udelat dalsi, ale nevi jak dlouho bych na ni musel cekat... hodinku, hodinku a pul =o)
muj stuhlý usměv se stal ještě stuhlejším když mi rekla, že o tom mluvila se sefem a ze on za námi neprijde... se bal ci co...
nastvany jsem odelase, ze si dam giros a... oni meli v girosarne zavreno ... uaaaaaaaaa
stlacili jsme fakt hnusnou bagetu a sli domu...
kdyz jsem byl skoro duma, projelo kolem me auto... pizzeria milano a odbocila na nasi ulici, kde bydlim.... husty vecer byl u konce a tak jsem se vydal do hajan =o)
o prejezdu Jeseníků napíšu jindy...

prazdniny aneb jak si je uzivam?

tak uz je 10 dni prazdnin za mnou a je to super... jako ze prátelé pracuju na stavbe a nekdo by si mohl rict... je na stavbe, ale kdo neskusil nevi, o co prisel...
letmo to popisu...
jsme na cerstvem vzduchu, ptáckove zpivaji, kdyz prsi, jde se na pivko, kdyz neni prace, jde se na pivo (a hodiny pri tom bezi.... a bezi.... jo sef o tom vi... je to s jeho svolenim a obcas nas i pozve...) Práce je manualni, to si nedokazete predstavit, jak si clovek u toho odpocine.... nemusi na nic myslet, je to labuzo... proste si drhnete tu svoji stenu (to tak narocne neni) a myslite na to, co budete vecer delat, jak si naplanujete víkend se svou milou atd. atd. Jakoze oproti programovani se to neda srovnat... pac kdyz doprogramujete, stejne na to pak myslite, jak to nejlepe udelat... a na stavbe =o) pískne se fajront a jde se domu a vse leží tam na tom leseni a nemusite nic resit. Máme placené obedy, jak jídlo tak i hodiny, když jsme na obede =o) a nakonec to nejlepsí... programator si sice šáhne na hezke prachy, ale zedník.... to byste měli vědět, jaký má takový tupý zedník příjem... kterýkoliv programátor by mu mohl závidět... nekecám, fakt =o)
kdyz se mi nechce, nejdu do práce, staci se domluvit se séfem a je to... no přátelé, nechcete se stát zedníkem? přemýšlím o založení stavební firmy a bylo by to super, pac mam podporu jednoho cloveka, který ji rozjel před pul rokem a uvidíme uvidíme... ale je to krásná věc... no fičím za zuzankou a kutit trošku rejoice... zatial...

to blog or not to blog

nevim nevim jak to bude nadále s tímto blogem... urcite můzete ale pocitat, ze se tady nasledující dva tydny nic neobjeví... kupuju nový notebook a prodavam strary, takze nedivte se nedivne, kdyz tu nic neobjevíte...
no a pak se uvidí, jestli se uvidíme, nebo ne... a kdyz se neuvidime tak cau na očním...
tož zatím... pa

víkend aneb dny, které se zažívají jenom jednou

bylo to krátké, bylo to super, bylo to náročné, bylo to... no prostě dny, které se zažívají jenom jednou za život...
vše začalo, když jsme s radovanem vyrazili na víkendovku TS Krnov a Ostrava centrum...
už při cestě jsme zažili brutál akce, málem jsme bourali a tak... chlama po celé cestě... asi jsme se zamiloval... jako že Radovan forever...
a pak mne Radovan požádal jestli bych nechtěl mit slovo a ja souhlasil... stavili jsme se proto do Tesca a nakoupili věci asi za 120 kč, aby to slovo mělo fakt šťávu.... no ale asi jsme je nechali na střeše auta a tak jsme to nakonec musel udělat uuplně jinak, než jak jsem původně zamýšlel... dokonce jsem skoro nespal =o) ale to bylo spíše věcmi které se sešli... jako že silný vítr, který mě vzbudil v pět ráno a já myslel, že je tak kolem osme a proto jsem vstal a tak...
večer na víkendovce byl opravdu moc hezky... zpívali jsme spolu opravdu moc fajn chváli a písničky a jako že jsem z toho ještě asi nebyl nikdy tak unešený jako ten večer... docela se na tom podílel i Radovan, který zpíval hned vedlo me a když tam byli výšky a ono ne že by jich tam bylo málo (tedy alespoň pro mne) tak mi s tím Radovan strašně moc pomohl a já se odvázal a i když to ne vždy bylo čistě, tak jsem je dal mnohem časteji, než jsem sám čekal a byl jsem fakt nadšený...
jako že jsem si dlouho tak neužil ten zpěv, jako ten večer...
ráno jsem měl zamyšlení a hned potom jsme vrazili s Radovan na akci, kde jsme si dali Hec Boy a přátelé, fakt masakr... dokonce to byl asi nej hec jaky jsem zažil... do krnova jsme dorazili pozdě večer uplně unavení a nadšení.... další den jsem docela prospal a večer jsme dali ještě s daliborem, petou milošem a aloušem makrel párty u dalibora na zahrádce a pořádně jsme se natlačili kostmi =o)
super víkend nespokčil, dnešek byl taky ještě docela v pohodě, ale o tom jindy.. ted jdeme s děckama pařit do kaktusu ;o)

bible

tak si říkám co by se stalo, kdybychom s Biblí zacházeli tak jako s mobilem...




Co kdybychom ji nosili stále u sebe?
Co kdybychom se pro ní vraceli vždy, když bychom ji zapomněli doma?
Co kdybychom v ní tolikrát denně zalistovali?
Co kdybychom s ní zacházeli tak, jako bychom se bez ní snad neoblešli?
Co kdybychom skrz ní denně přijímali hromady textových zpráv?
Co kdybychom ji koupili dětem jako dáreček?
Co kdybychom ji používali ve stavu nouze?

Ach, ještě jeden ... na rozdíl od mobilu se nemusíme bát toho, že by vaše Bible mohla být někdy odpojená ze sítě...
Ježiš už účet zaplatil =o)

videoooo

hej stoji za to kouknout =o) nevim jestli uz je aktivni, ale brzy bude...
http://www.youtube.com/v/wx90Hgkvrts

značka =o)

dnes jsme byli se Sue nakupovat... celej den =o) byl to fakt ulet =o)
byli jsme tam moc dlouho a bylo to unavujucí =o( fakt moc... v tom vedru by jeden, ale i dva pošli...
hej a koupili jsme docela v pohode boty... já si koupil docela v pohodě boty (na to že jsme to kupovali v krnove si myslim, ze až až) no a a uplně užasné rain rofesty kraťasy, či jak se tomu říká...
bylo to nakonec docela komicke... mel jsem na sobe rain forest kratasy, tricko forest sport, ponozky sport a byl jsem uplne celej znackovej.....od hlavy až k patě...
jako ze uplne celej... moje spodni pradlo tu ale rozebirat nebudu...
tento post je věnovaný aně na důkaz toho, že je úplně normální psát o tom, co člověk nakoupil a jak se mu to libí.... takže aňo hej fakt v pohodě... rádi si počtem, co že to máš nového =o)

mladez...

hej byl jsem na mladeži (nečekaně... že =o)
a bylo to užasné... hej na začátku nás tam bylo jen pár, ale tak se to rozjelo...přišlo hafo lidí a bylo to prostě cool... vim že slovy asi nepopíšu jak cool to bylo... rozjeli se chvály uplně do pohody, tak jak už dlouho ne.. a pak jsem mel slovo... no jako že jsem si ho nestihl moc připravit a trošku jsem se v tom topil... jako že jsem trošičku zmatkoval.. ale ptal jsem se děcek a říkali, že to bylo do pohody... hej a taková třešnička na závěr... přišel k nám na mládež Radek Hudeczek.. jako že jsem z toho byl fakt natšený, přijde mi totiž jako starší brácha...tedy jako by byl můj páty brácha... a strašně mě potěšilo, když tam chtěl zůstat na mládež a byl jsem strašně nervózní, když poslouchal, co jsem říkal =o)
ale jak říkám... pěji jen a jen chválu na tuto sešlost =o)

crazy vecir

vcerejsi vecer byl opravdu zvlastni, staly se dve takove veci....
1. byli jsme spolu s Vlad venku...
bylo to...zajimave... chvilemi jsme si rozumeli fakt dobre, chvilemi jsme se spolu vubec nebavili, chvilemi to byla docela sranda, chvilemi jsme do sebe rypali jak ti malí jardové... Ale oba jsme nakonec byli radi, ze jsme se k tomu dokopali a i kdyz to nebylo lehky, stravili docela fajn cas...

2. takova drsnějsí...
když jsem šel z čajky a rozloučil jsem se s Kájou, potkal jsem takového namyšleného cikánského borečka, seděl v autě.... vystoupil (vedle jeho kámoš) a hned na mě... ne ty, kam jdeš?
jako že jsem se fakt lekl, ale díky Bohu jsem zůstal naprosto v pohodě (do teď mi to hlava nebere...) a řekl jsem: Nee, čau, neee, ty ještě žiješ? Kecáš... no dom idu... hej to je tvá kára? nehodil bys mě?

tak jsem fakt jako neveděl, co mi na to řekne, protože měl původně asi jiné úmysly než mne házet domů.. no ale on se usmál a řekl.... hej tak sedej. Pot na čele, bobky v kalhotech, saze na tričku a hořčici na kalhotech.... asi jako by na mě vylil někdo kbelík potu... S úsměvem jsem řekl: Ok, dík =o)
a tak jsme jeli... dobře jsme pokecali, já to přežil a co hlavně... byl jsem brzo doma...

Vojta vs. překupník

Vojta u nás dnes, či včera, anebo ještě lépe ze včerjšku na dnešek (i když jde-li se spát až v jednu, je to vlastně už dneska, že)... no prostě u nás spal Vojta...

Když jsme spolu dorozebírali, co že to ten Peťa všechno dělal ty čtyři roky ve škole a když mi Vojtěch nabonzoval snad fakt uplně všechno co by na Peťu jen mohl prásknout a zbytek si domyslet, tak jsme vyrazili spát... a pak to příšlo =o)
Vojta objevil překupníka... nooo joooo =o) popravdě si myslím, že by si překupník v ten okamžik přál, aby měl po ruce nůžky, ale... neměl ;o)
To by člověk nevěřil, co všechno překupník dokáže (zkuste si to představit... 3 chlapci ve věku 22, 20 a 19 si hrají v jednu v noci s plyšovým medvídkem)
Ovšem nejvíc mě dostal Vojta, když si začal povídat s tou milou ovečkou, kterou má překupník na tričku... (podotýkám, že předtím jsme se dívali na film TMA, kde páchali ovečky hromadné sebevraždy a taky samovolně umírali)
Už je to fakt dlouho co jsem se tak squele zasmál...

need for speed in johny style

hej je asi nedele vecer, nejsem si tim uplně jistej... je tu vojta, nej kamos od Peti, kdo ví, je zasvěcený....
no a v neděli večer v jedenáct hodin většina normálních lidí asi spí, ale mi ne... mi máme akci v Nautilu... jo kdo zná Vojtu, ví o čem mluvím... no jako že je fakt docela pozdě a mi opravdu nevyrážíme do hajan, ale vyrážíme před Lidl, jako že to není až tak daleko, no jak se to vezme ;o)
hráli jste need for speed? víte co jsou drifty? no jestli ne, chce to zahrát alespoň jednou need for speed aby jste věděli, co jsme právě před Lidlem ve Vojtově bouráku dělali ;o)
Hej, v podstatě moje první drifty, ale fakt coooooooooooool =o)
jako že to ta jeho škodovka davala docela těžko, tak jsme to mezi ty lampy trefili docela hezky a dokonce i s střiceti centimetry rezervy, no... ale že to ten Vojta s tím rapidem umí ;o) Samosebou nebylo by abychom ho nepožádali o nějakou hodinu, o nějakou fajn lekcičku, jak že se to dělá a tak jestli uvidíte mezi lampami u Lidlu nějaké gumové čáry, věste, že to není moje ani Peťova práce, bo to fakt není psyna, ale bylo to úžasné...
a to jsem chtěl ještě psát před hodinkou post o tom, že to byl docela nudnej týden ;o)
no a nebyl ;o)

akce za akcí

přátelé je to tak, v Nautilu ještě neutichly vzpomínky po akcí poslední a už se nám tu chystá další... zatím je v plenkách, ale rád bych na ni upozornil a nažhavil případné zájemce =o)

Jelikož je léto, nebudou to lyže, ani koulovačka, ale chystáme se vyrazit na vodu... možná rafty, možná kajaky, ale určitě vyhrazíme... takže máme se na co těšit =o) no ne?
(na obrázku je křest nováčků, jak je vidět, opravdu se není čeho bát)

hromy blesky....

bouřka... bouřka bouřkáááááááááááááááááá.... byla fakt hustá

chytlo nás to na cestě domů a tak jsme skočili do kaktusu, který nás zachránil...

dali jsme čaj a vypli proud, dostali jsme svíčku (prostě romantička) a nahodili proud, a vyhodili proud a nahodili proud a vyhodili proud a nahodili proud a vyhodili proud a nahodili proud...

nebudu kecat, když řeknu, že nám to tam blikalo jako stroboskop... až z toho byla servírka uplně rozvrkočená, bo to blikalo asi co 4 vteřiny... ale tak po pár minutách se to ustálilo a světlo začalo opět svítit...mi ale zůstali u svíček...

s Daliborem jsem pak zavedli řeč na to, jak koho kdy srazil blesk a jaka je pravděpodobnost přežití a že borec v guinesově knize rekordů je zapsaný že přežil 7 zásahů blesku (asi chodí se železnou tyčí po poli či co)... Američan Roy Sullivan ...no takový rekord bych asi nechtěl držet =o) jedna žena přežila 5 zásahu... bydlela na poli a prostě to prý občas chytla...

no a po takovémto pěkném strašení jsem šel přes kopec domů... jako že jsem byl docela na vyvýšeném místě, které se opravdu hodně podobalo poli... ale s Boží pomocí a bobkama v kalhotech jsem to přežil...

uťěk aneb Johny a Peter 007

asi v patek (přesně to nevim, bo jsem byl na bambiriade) k nám přijela navštěva z německa.... 4 lidé... babička je má moc ráda, mi ostatní se jim občas raději vyhnem...když oni si s námi chtějí moc povídat a mi jim skoro nic nerozumíme.... jako že němčinu jsem neměl už dobré 4 roky a tak jim rozumím stále méně a méně

Peťa to řeší diplomaticky... nechodí domů dřív než před půl dvanactou...

dnes ráno jsme se ale museli vykrást ven, jelikož jsme měli práci a už jsme museli fakt jít a vysvětlovat kam že to vlastně jdeme by zabralo dalších 15 minut...
potichu jsme sešli schody (všechny nám vrzají, dokážete si přestavit, jak náročné to bylo... nevrzl ani jeden z dvanáct...). Stáli jsme v chodbičce, ke kuchyni byli otevrene dvere... najednou jde babička.... ach ne... jsme prozrazeni... babička dveře jenom dovřela... uf uf. Pomaličku jsme za sebou zavřeli vstupní dveře... babička byla v kuchyni, všimla by si nás oknem... chvíli jsme vyčkávali na vhodný okamžik... odešla z kuchyně...rychle jsme zavřeli druhé dveře a vyrazili ven... když už jsme byli u garáže a chtěli jít k brance, najednou se někdo vyšel na balkón... uskočili jsme ke zdi a pomaličku otevřeli dveře do garáže, kde jsme se schovali... skrz garáž jsme se dostali opět zpět do domu a vyšli ven dalšími dveřmi, které byli docela dobře stíněny stromy. Potom jsme se kolem zídky protáhli až k plotu, přeskočili plot a byli jsme zachráněni =o) pro dnešek nám to prošlo...

bambiriada bambiriada bambiriada... docela dobrej jazykolam

tak už to máme za sebou =o) docela fajn akce a jsem rád že jsem tam mohl být... fakt jsem si to užil, ale těch problémů, které tam byli.... wow... nedorazili asi 3 nebo 4 doprovodné programy a tak jsme tam museli s Ajou tak často improvizovat, že jsme už v pátek odpoledne nevěděli co říct =o) jako že když jsme to tak přibližně počítali, tak jsme tam museli improvizovat cca hodinu dvacet čístého času a to přátelé není sranda... nejvíc nas asi vyčerpala hned naše první improvizace, kdy jsme museli nějak zaplácnout 40 minut volného času... a to tak že fakt museli... Myslím si ale, že se nám to až na malé přeřeky docela hezky povedlo... Kmet říkal, že se na náměstí začali zhlukovat mladí lidé, kteří poslouchali jak se tam s Ajou bavíme a v okamžiku, kdy jsme doimprovizovali a zahájili po 40 minutách další program se většina těch mlaďochů zvedla a šla pryč...prej, říkal to Kmet...

Bylo to ale strašně vyčerpávající a to sluníčko tomu taky moc nepřidalo... krom toho jsem byl celej v černém (oproti celé bílé Aje...) a tak to byl fakt hukot... (to černé oblečení bylo předepsané =)
bylo to fajn, bylo to unavne, bylo to crazy... a pak jsme vyrazili do kina na cars =o)

mám to....

už tři týdny přemýšlím nad jedním vtipem, který jsem slyšel asi tak před třemi léty a ne a ne si na něj vzpomenout.....
a najednou je tu =o) celej...
tak poslouchejte...
hrají newton, archimedes a pascal na schovku. Archimedes piká...
pascal se rozběhne a skočí do křoví. Newton se postaví hned před archimeda a nakreslí na zem kolem sebe čtverec. Když Archimedes dopočítá, otevře oči a zakřičí: "Newton, Newton...vidím tě"
ten ale jenom vážně zakýve hlavou a říka:"ale kdeže... newton na metr čtverečný... to je přece pascal"

(jako že mi z toho grantu už asi fakt hrabe)
a když už jsme u tech naročnějších vtipu, tak ještě jeden...
zkuste na něj přijít, stojí za to...
Existuje 11 druhů lidí - Ti, co znaj jen desítkovou soustavu. Ti, co znají ten vtip s 10 druhy lidí, tak ti vědí, že kdyby byl o trojkové soustavě, musel by se formulovat jinak. No a ti ostatní =o)

nebo snad:
Existuje 10 druhů lidí... ti, co neznaj jinou soustavu jak desítkovou, ti, co si myslej, že tenhle vtip je o binární a ti, co vědí, že je o trojkový

aaa studna odešel

peta ted odesel na skolu, jsem tu sam =o( fňuk ;o)
no ale tak jsem si udelal minutku volno, zaserfoval na netu a vzpomněl na jednu moc fajn akci, která proběhla nedávno...
a jelikož na stranky nautilu asi moc nechodíte tak tu je nějaký foto... já jdu zasejc pracoval....

kdy už to skocí?

blíží se nám audit a to znamená hodně moc práce a k tomu ještě víc práce... kuš...
auditoři nám přijedou 11. a 12. a bude to masakr... jako že už teď víme, že nebudeme mít všechno... a tak se Studnou trávíme dny a noci na dně a připravujeme a připravujeme papíry a další papíry a ještě papíry a k tomu ještě nějaké papíry či co? no rozhodně jsme v tom zahrabaní až po uši... naštěstí píšu všemi deseti, i když se moje prstní klouby už svírají ve smrtelné křeči až mi stékájí kapky slz po tváři a kapky krve po klávesnici... tak uvidíme.
(pozn. audit je částečné vyhodnocení grantu abychom splnili náležitosti na to abychom se stali nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež)
a tak s Peťou trávíme život na dně...
ale Bůh sám říká, že se člověk musí pokořit, klesnout až na samé dno, aby pak mohl být vyzdvižen...

kratky post o dlouhém zážitku =o)

wow, dnes byl super den... jako že fakt hustej... sice ráno začátek nic moc, ale pak se to rozjelo a frčelo až do 18:49, bo to je právě teď a tak to je jakože gut... a co se všechno stalo? hej mazec... asi kolem jedné jsme šli za denčou.... seděla totiž u maturity... ale né, nematurovala, čekala a Niky a na Anny, které se potili na potítku... hej a měli jste je vidět... to byl hukot, jak byly holky vystresované... jako že se jim neklepaly jenom ruce, ale v podstatě všechny svaly těla... Anny na mě skočila hned jak mne viděla a nikdo mě nikdy nestiskl tak silně jako ona... ani Boža ne a to už je co říct =o)
tak jsme tak s těma trémistkama strávili kusík času (asi tak 1 hod.) a pak, když se už kapánek uklidnili jsem vyrazil do hudebky... přátelé tím ale den teprve začal.... Jako že v hudebce docela v poho, akorát mi učitelka řekla, že bych to neměl s tím zpěvem moc přehánět a že bych měl dělat pauzy, bo víc jak hodinka denně ničí hlasivky a že bych neměl zpívat třeba 2 hodinky v kuse... zrovna dnes mi to říkala =o)
no a když jsem odtamtud odcházel, vyrazil jsem přímo do TS (to je jako tensing pro neznalé)... suma sumárum to bylo asi 3,5 hodin zpěvu (a to nepočítám rozezpívávání)...
pche.... tak uvidime, jestli ze sebe zítra dostanu alespoň hlášku... tedy hlásku

moje nové shoes

Všimli jste si jak poslední dobou všichni kolem vás kupují nové boty? je to skoro jako taková horečka.... jako by jeden člověk přišel a řekl... hej lidi, jdu si kupovat nové boty a ostatní hned na to: dobrej nápad jdu taky... a ty co? a... jo ja jdu taky a já taky....

No a najednou mají všichni nový boty a co je horší, všichni v nich chodí a mají je na svých nohách a všude se s nimi chlubí a... =o(
A =o) tak jsem si řekl, že nebudu zahálet a taky jsem si jedny koupit=o) no řekněte sami, nejsou nádherné? jako že chtěl jsme něco trošku přírodního, co vypadá nenáročně a tak....tak zatím... jdu je prošlápnout =o)

banánová autonehoda...

bracha konečně zítra maturuje a už jsme se přestali učit.... a najednou mam docela dost času (samosebou relativně, bo jinak teď nevím, kde dřiv skočit a to že si skočím na net je teď spíše světlá vyjímka...)
no jako že za tu dobu se stalo strašně moc věcí... např. jen o chlup jsem unikl hromadné bouračce, která se stala v Ostravě... dvanáct auťáků to do sebe napasovalo a já to měl hned z první řady... docela hustý co? ještě že jel ten náš řidič natolik pomalu, že jsme se té hromadné kolizi vyhnuly... asi jako kdyby jel fakt jen o chvíli dřív tak tam je v té hromadě šrotu navíc ještě jeden autobus... a jeden Johny.
A bylo to docela zajímavé, když se to všechno děje před vašima očima a zároveň to slyšíte i v rádiu a tak... fakt hustý... (na druhou stranu, kdyby se o mě mluvilo v rádiu, taky by to nebylo od věci ;o) ... teď jako že fakt nevím, jestli jsem rád, že jsem se tomu vyhnul... ne vtip - vim, blbej, ale když já jiný neumím....no možná ještě umím dobré vtipy, ale ty raději nikomu neříkám... nerad bych totiž někoho zabil...jako že by se roztrhal smíchy.... chápete,ne?

No, zase musím běžet... tak co závěrem... snad jen... dávejte pozor jaké kupujete banány, protože některé můžou mít sebevražedné sklony...

Stejně nejlepší jsou takové ty maličké, ze kterých když sloupnete slupku, tak tam skoro žádné nejsou =o)
ale zatím si dejte raději majzla na všechny banány... bo nikdy nevíte, kdy vás mile překvapí chicqita (no jako že čti to jako čikita)
PS: jedná se zde o fotomontáž... při focení tohoto obrázku nebyl zraněn žádný banán (ani chicqita). Všechny postavy na této fotografii jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a neúmyslná.

wow přátelé, tak to jsem nežral

volal mi teď šéf... jako že můj šéf... říkal, že je v práci vyhlášená soutěž, že nejlepší z pracovníků pojede v září do itálie a bude moc řídit formule, jako ferari a tak... no a proč že mi to volal? no nechci se chlubit... ale blbost... chci se chlubit... bo jsem teď nejlepší a jestli to vydrží, ferari je moje =o) jo a mělo by to být pro dva... kdo chce jet se mnou? =o)
PS: na obr. můj monopost ;o)

včerejší podvečer

včera v podvečer byla mládež... netradičně ;o) jako že každý podvečer v sobotu je, že =o)
no tahle byla kapanek jiná... jako že možná že pro většinu lidí ne, ale pro mne docela ano... Po dlouhé době jsem ji zase vedl a musím říct, že jsem měl pocit, že se naše mládež hodně změnila od doby, kdy jsem ji vedl naposled... Tedy začátek mládeže nebyl v pravdě nejlepší a asi jsem od ní ten den čekal trošku víc...
vše se ale nakonec vyvrbilo dobře a byl to moc hezky večer... těžko to popsat, to by jste tam museli být =o)
Jo to mi připomíná, že tam bylo docela maličko lidí, bo jich hodně maturuje a bylo nás tam pouze něco okolo patnácti... proč to říkam? bo když si náhodou vzpomenete, zkuste se za ty maturanty modlit, budou to potřebovat... tak tento týden to je Anča, Nikol, Peta, Zdeněk a příští týden Denča a snad jsem už na nikoho víc nezapomněl... =o)

Jo a ješte jedna věc... Zaza nejspíše bude (ale je to jenom předběžné) hrát ve chválící skupince, tak ji držme palce, ať to vyjde...

při nočním serfování jsem narazil na docela hustý článek, nejhorší je, že je podle skutečnosti.... no však si ho sami v klidu přečtěte...

pouliční lampa

dnes večer jsem šel domů… bylo už moc pozdě a já koukal na hvězdy a…

Víte, občas v životě potkáte hodně věcí, které ve vašem životě zazáří. Abych vysvětlil, jak jsem to konkrétně myslel tak příklad z mého života: Začal jsem vydělávat a najednou mi v mém zorném poli zazářila audi A8, pak jsem přehodnotil finanční situaci, ale každopádně v mém poli zářil pořádnej bourák. No to zářil tak moc, že přezářil zdravý rozum… a to je to o čem chci mluvit.

šel jsem domů a chtěl jsem se moc koukat na hvězdy… bylo ale po cestě docela dost pouličních lamp a já přes ně viděl na hvězdy jen s těží V mém zorném poli zazářila totiž lampa a já spatřil jen ty nejsilněji svítící hvězdy, ale celá krása nebe mi utíkala. Byl jsem smutný. Chtěl jsem vidět nebe v celé jeho kráse, najít svou oblíbenou hvězdu…

V našem životě často zazáří nějaká věc, osoba, událost... Září ale dobře? Může se nám stát, že náš život osvětlí „Světlonoš“, neboli padlý anděl…satan…takový ten zlý, ten, který vám vezme vaše nebe… ne nevezme! On se jenom dostaví do vašeho výhledu se svým velkým oslňujícím světlem a vy „přes stromy neuvidíte les“.

Co ale udělat s takovou pouliční lampou? Zkuste si její záři zakrýt rukou a hned se nebe projasní a uvidíte lépe. I tak vás bude ale lampa stále oslňovat. Co takhle vzít šutr a rozbít ji šutrem? ...hned je vidět ;o) ale copak? o kus dál je další lampa? neee… další šutr =o) a rovnou k tomu vezmeme i okno souseda, ať to stojí za to…

Připadá mi, že když jsem uvěřil,bylo to jako by v celém městě vypnuly proud a já viděl nebe v celé jeho kráse. Elektrikáři, ale brzy obnovili svůj dodej energie a pouliční lampy začaly jedna po druhé naskakovat a já opět přestával vidět tuto krásu. Lampy ale naskakovali po jedné, nikdy ne hned všechny na ráz. A já už s tím mohl něco dělat… mohl jsem vidět, jak mi ty jednotlivé světla znovu zastírají výhled a taky jsem mohl vidět to, že KDYŽ SI MYSLIM, ŽE MI NEJAKÁ VĚC (lampa) DÁVÁ SVĚTLO, nemusí mi vždy dát DOBRÉ VIDĚNÍ. Záleží totiž hodně na tom, kam se chci dívat… jestli se chci dívat na svět, lampa mi to umožní, jestli chci ale vidět nebe, tak PRYČ S LAMPOU. Jestli se chci dívat na svět, nebo na nebe!

Občas se stane, že si uvědomíme, že ty věci, které teď máme jsou jiné, než jsme si mysleli, že jsme o tom měli jinou představu a chceme vše vrátit zpět… ale naše hrdost (já bych ale řekl spíše pýcha) nám v tom může bránit. A tak geniální lidský mozek vymýšlí alternativu… jak se nepokořit a zároveň dosáhnout svého. Přece přijít a říct: „udělal jsem chybu“ není můj styl, ne? No ale bez toho to nepůjde. Bez pokory se nic nestane… stane se asi toto: Sbalíme si svoje věci a vyjdeme na kopec, pryč daleko od velkých světel (pro krnováky třeba na Cvilín nebo na mohylu) abychom nebyli osnění tou hromadou světla, která se na nás valí. Ale… jestli je ve vašem městě (životě) světlo (které vás osňuje) tak ani vyjetím za město se tohoto oslnění nezbavíte… uvidíte sice lépe, ale existuje něco jako světelný odpad, který vám tak jako tak brání vidět vše co potřebujete… museli bychom jet hodně daleko od města… i tak ale bydlíme v tom městě a budeme se muset jednou do něj vrátit…

A proč vlastně kutit nad takovými těžkopádnými alternativami? Co takhle prostě zmáčknout vypínač a tím zhasnout to, co mě oslňilo?

Co dělat? To záleží na vás… život tvoří vaše rozhodnutí minutu za minutou…
Zkusit někdy zavřít oči a poslouchat jenom „svůj vnitřní hlas“….
co opravdu chci? Chci aby mi někdo zastřel můj pohled na tu krásně zářící hvězdu?
Co když přes to silné záření které z daných věcí, lidí atd. září přehluší to, co opravdu chci…

Jo a co že to opravdu chci? nechci přece jenom tlumit přímo do lampy? nechci přece jenom tu AUDI A8? co? =o) Co chci vidět? chodník, hvězdy? Svět, nebe? Neřeknu to ani to, je důležité najít správnou rovnováhu. Ne rovnováhu, ale správnou rovnováhu.

Johnsing těžké začátky

píšu pomalu protože vím, že řada z vás neumí rychle číst... to jsem nekde slysel, neni to z moji hlavy, ale docela fajn, ne...
no ale o čem je tento post? no, jen jsem se chtěl strašně moc pochlubit a vychválit až do nebe, jak jsem squelej a užasnej.... (zdůrazňuji squelej a úžasnej)
Tak jsme si dnes se zuzi zpívali... jako ja a zuzi... no pisničku A TE REHRADICE... jako že fakt těžká, tedy zuzi říkala... no paní učitelka mě ji učí a musím říct... nikdy jsem netušil, že by se mě dalo i poslouchat jak zpívám =o)
No a tak si to dnes chtěla Zuzi zazpívat se mnou a hej... jako že byl jsem lepší než zuzi =o) jako fakt... no tedy než se ona rozezpívala =o( no a bylo to moc fajn, protože ji to strašně vytočilo a pak se moc snažila a jak byla nervozní, tak to moc kazila a ja se jenom smál...
no ale jinak zpívá samosebou moc pěkně...
Ale zahřálo mě to u srdíčka.. jako že svých 5 minut slávy jsem už vyplýtval...
co závěrem? no nečekejte, že vám to někdy zazpívám, protože když je u toho někdo další, tak jsem strašně nervózní a moc to kazím... říkala to i paní učitelka a to už je co říct... ale to prý zvládnem časem...

Pro příznivce Johnsingu... přihlášky je možné zasílat nově i v elektronické podobě ;o)

zajíc v pytli viděno mojimi očmi =o)

už je to tak, zajic je za námi... byl a už není, jak přišel tak odjel... Včerejšek byl zajíc s velkým zed. Byl to historický první zajíc, který nepořádal Dejw. Docela jsem se obaval, aby to dopadlo dobře, ale nedopadlo to dobre... dopadlo to výborně =o)

o scénkách ani nemluvě... tedy jako že jich moc hodnotit nemůžu, bo jsem v docela dost scénkách byl nějak zapojený, ale třeba jedna za všechny... fotokomix...
na to že nebylo příliš mnoho času na přípravu věcí a jako že ten komix vznikl za 10 minut, musim říct, že se fakt povedl... ale bez slovního doprovodu jistě tak směšně nevyzní, jako když je to s ním...
i tak ale přidám link, můžete si ho prohlídnout sami a uvidíte... viz. http://www.nautilus.pc.cz/johny/prezentace1.ppt
ale pamatujte, že jde docela o velkej soubor, tak se obrňte trpělivosti a stáhněte si ho =o)
jináč víc asi napíšu, až budu mít nějaké fotky...
zatím snad jen.... bylo to hezký ;o)