pouliční lampa

dnes večer jsem šel domů… bylo už moc pozdě a já koukal na hvězdy a…

Víte, občas v životě potkáte hodně věcí, které ve vašem životě zazáří. Abych vysvětlil, jak jsem to konkrétně myslel tak příklad z mého života: Začal jsem vydělávat a najednou mi v mém zorném poli zazářila audi A8, pak jsem přehodnotil finanční situaci, ale každopádně v mém poli zářil pořádnej bourák. No to zářil tak moc, že přezářil zdravý rozum… a to je to o čem chci mluvit.

šel jsem domů a chtěl jsem se moc koukat na hvězdy… bylo ale po cestě docela dost pouličních lamp a já přes ně viděl na hvězdy jen s těží V mém zorném poli zazářila totiž lampa a já spatřil jen ty nejsilněji svítící hvězdy, ale celá krása nebe mi utíkala. Byl jsem smutný. Chtěl jsem vidět nebe v celé jeho kráse, najít svou oblíbenou hvězdu…

V našem životě často zazáří nějaká věc, osoba, událost... Září ale dobře? Může se nám stát, že náš život osvětlí „Světlonoš“, neboli padlý anděl…satan…takový ten zlý, ten, který vám vezme vaše nebe… ne nevezme! On se jenom dostaví do vašeho výhledu se svým velkým oslňujícím světlem a vy „přes stromy neuvidíte les“.

Co ale udělat s takovou pouliční lampou? Zkuste si její záři zakrýt rukou a hned se nebe projasní a uvidíte lépe. I tak vás bude ale lampa stále oslňovat. Co takhle vzít šutr a rozbít ji šutrem? ...hned je vidět ;o) ale copak? o kus dál je další lampa? neee… další šutr =o) a rovnou k tomu vezmeme i okno souseda, ať to stojí za to…

Připadá mi, že když jsem uvěřil,bylo to jako by v celém městě vypnuly proud a já viděl nebe v celé jeho kráse. Elektrikáři, ale brzy obnovili svůj dodej energie a pouliční lampy začaly jedna po druhé naskakovat a já opět přestával vidět tuto krásu. Lampy ale naskakovali po jedné, nikdy ne hned všechny na ráz. A já už s tím mohl něco dělat… mohl jsem vidět, jak mi ty jednotlivé světla znovu zastírají výhled a taky jsem mohl vidět to, že KDYŽ SI MYSLIM, ŽE MI NEJAKÁ VĚC (lampa) DÁVÁ SVĚTLO, nemusí mi vždy dát DOBRÉ VIDĚNÍ. Záleží totiž hodně na tom, kam se chci dívat… jestli se chci dívat na svět, lampa mi to umožní, jestli chci ale vidět nebe, tak PRYČ S LAMPOU. Jestli se chci dívat na svět, nebo na nebe!

Občas se stane, že si uvědomíme, že ty věci, které teď máme jsou jiné, než jsme si mysleli, že jsme o tom měli jinou představu a chceme vše vrátit zpět… ale naše hrdost (já bych ale řekl spíše pýcha) nám v tom může bránit. A tak geniální lidský mozek vymýšlí alternativu… jak se nepokořit a zároveň dosáhnout svého. Přece přijít a říct: „udělal jsem chybu“ není můj styl, ne? No ale bez toho to nepůjde. Bez pokory se nic nestane… stane se asi toto: Sbalíme si svoje věci a vyjdeme na kopec, pryč daleko od velkých světel (pro krnováky třeba na Cvilín nebo na mohylu) abychom nebyli osnění tou hromadou světla, která se na nás valí. Ale… jestli je ve vašem městě (životě) světlo (které vás osňuje) tak ani vyjetím za město se tohoto oslnění nezbavíte… uvidíte sice lépe, ale existuje něco jako světelný odpad, který vám tak jako tak brání vidět vše co potřebujete… museli bychom jet hodně daleko od města… i tak ale bydlíme v tom městě a budeme se muset jednou do něj vrátit…

A proč vlastně kutit nad takovými těžkopádnými alternativami? Co takhle prostě zmáčknout vypínač a tím zhasnout to, co mě oslňilo?

Co dělat? To záleží na vás… život tvoří vaše rozhodnutí minutu za minutou…
Zkusit někdy zavřít oči a poslouchat jenom „svůj vnitřní hlas“….
co opravdu chci? Chci aby mi někdo zastřel můj pohled na tu krásně zářící hvězdu?
Co když přes to silné záření které z daných věcí, lidí atd. září přehluší to, co opravdu chci…

Jo a co že to opravdu chci? nechci přece jenom tlumit přímo do lampy? nechci přece jenom tu AUDI A8? co? =o) Co chci vidět? chodník, hvězdy? Svět, nebe? Neřeknu to ani to, je důležité najít správnou rovnováhu. Ne rovnováhu, ale správnou rovnováhu.