náhléé zvraty v našich životech

tak tohle nezablogovat by byl hřích...
Našemu novému žlutému žihadlu odeešly blinkry a tak jsme to dali do servisu... No, nejenom, že opravař s tím nic neudělal, ještě nám tam pokazil i volnoběh. Měl jsem jen vyzvednout auto, nabrat LPG a zajet pro Petu na nadrazi... skvele, co budu delat ty dve hodiny mezitím, to fakt nevím (proletělo mi hlavou). Ale... opravař, místo toho aby mi předal naši káru v plně funkčním stavu, nám naprosto vyšťavil baterku a tak náhle (jak už to tak náhle má naše rodina ve zvyku) z 10 minut rázem hodinka a pul a naprosto, ale naprosto promrzlé ruce. K tomu ještě došlo LPG, naštěstí jsem měl v nadrži ještě benzín a tak... že na LPG přeci jen zajedu abych něco tanknul... byla by to pohoda, kdyby LPG mělo zavřené...A tak jsem vyrazil na to nádraží na benzín.. jedeme si tak domů (já a Peťa) a kdo by to řekl... náhle došel benzín v kopci asi 200 metrů před barákem. Říkám: v kanystru je ještě 6 litrů... Peta na to:Nechal jsem ho doma... a tak zatím co jsem hlídal auťák, Peta sel domů pro benzín... Náhle slyším strašný křik... co to? A to Peťa přijíždí na lopatě a pod paží drží kanystr... když dojel, kouk na mě, na auto, na mě a řekl:asi mě zabiješ... nechal jsem nahoře hubici..."zabít zabít...!" šel jsem pomalu nahoru a v tom mě chytl náhle záchvat smíchu... a řezal jsem se celou cestu... vyšel jsem nahoru, vzal hubici a boby, sedl na boby a frčel za peťou... jej to byla jízda... slzy mi tekly z očí smíchem =o) a propo: dovezl jsem hubici ale stratil jsem po cestě těsnění =o) to asi jak jsem se na bobech vyboural když jsem jel kolem toho chlápíka, který si myslel, že jsem se asi někde ztřískal...