vuchuuuuuuuuuuuu

no proc tolik radosti, říkáte si? no ono je naprosto snadné řešení... jako že brácha maturuje a tudíž se můj laptop stal na čas jeho notebookem a tak se mi zdá, že ho poslední dobou vubec ale vubec nevidím (ne bráchu, toho vidím občas až moč)... Jo.. když dělám plakátky, ale že bych si jen tak sedl a koukl třeba na nějake autíčka, které budu kupovat... to ne... to je na tom mém křápu pořád on! (pozn. autora: to je poprve, co jsem pouzil vykřičník...)

užívám teď poslední chvíle slávy a radosti, protože za chvili dojí (ne dojí jako že dojí, ale jako že dojí... tedy ne krávu, ale polívku) i když dojit polívku je taky docela psycho, ne?
no a tedy kdyz tu polévku dodojí, tak se zase na ten kompík vrhne a ja budu muset jít na oběd... i když dnes je výjmečný den, bo bude výjmečný oběd =o) ale o tom asi jidny...
no tak jak to ted po sobe čtu tak jako že docela zase jeden post, co má hlavu a patu, co =o)