akce za akcí

přátelé je to tak, v Nautilu ještě neutichly vzpomínky po akcí poslední a už se nám tu chystá další... zatím je v plenkách, ale rád bych na ni upozornil a nažhavil případné zájemce =o)

Jelikož je léto, nebudou to lyže, ani koulovačka, ale chystáme se vyrazit na vodu... možná rafty, možná kajaky, ale určitě vyhrazíme... takže máme se na co těšit =o) no ne?
(na obrázku je křest nováčků, jak je vidět, opravdu se není čeho bát)

hromy blesky....

bouřka... bouřka bouřkáááááááááááááááááá.... byla fakt hustá

chytlo nás to na cestě domů a tak jsme skočili do kaktusu, který nás zachránil...

dali jsme čaj a vypli proud, dostali jsme svíčku (prostě romantička) a nahodili proud, a vyhodili proud a nahodili proud a vyhodili proud a nahodili proud a vyhodili proud a nahodili proud...

nebudu kecat, když řeknu, že nám to tam blikalo jako stroboskop... až z toho byla servírka uplně rozvrkočená, bo to blikalo asi co 4 vteřiny... ale tak po pár minutách se to ustálilo a světlo začalo opět svítit...mi ale zůstali u svíček...

s Daliborem jsem pak zavedli řeč na to, jak koho kdy srazil blesk a jaka je pravděpodobnost přežití a že borec v guinesově knize rekordů je zapsaný že přežil 7 zásahů blesku (asi chodí se železnou tyčí po poli či co)... Američan Roy Sullivan ...no takový rekord bych asi nechtěl držet =o) jedna žena přežila 5 zásahu... bydlela na poli a prostě to prý občas chytla...

no a po takovémto pěkném strašení jsem šel přes kopec domů... jako že jsem byl docela na vyvýšeném místě, které se opravdu hodně podobalo poli... ale s Boží pomocí a bobkama v kalhotech jsem to přežil...

uťěk aneb Johny a Peter 007

asi v patek (přesně to nevim, bo jsem byl na bambiriade) k nám přijela navštěva z německa.... 4 lidé... babička je má moc ráda, mi ostatní se jim občas raději vyhnem...když oni si s námi chtějí moc povídat a mi jim skoro nic nerozumíme.... jako že němčinu jsem neměl už dobré 4 roky a tak jim rozumím stále méně a méně

Peťa to řeší diplomaticky... nechodí domů dřív než před půl dvanactou...

dnes ráno jsme se ale museli vykrást ven, jelikož jsme měli práci a už jsme museli fakt jít a vysvětlovat kam že to vlastně jdeme by zabralo dalších 15 minut...
potichu jsme sešli schody (všechny nám vrzají, dokážete si přestavit, jak náročné to bylo... nevrzl ani jeden z dvanáct...). Stáli jsme v chodbičce, ke kuchyni byli otevrene dvere... najednou jde babička.... ach ne... jsme prozrazeni... babička dveře jenom dovřela... uf uf. Pomaličku jsme za sebou zavřeli vstupní dveře... babička byla v kuchyni, všimla by si nás oknem... chvíli jsme vyčkávali na vhodný okamžik... odešla z kuchyně...rychle jsme zavřeli druhé dveře a vyrazili ven... když už jsme byli u garáže a chtěli jít k brance, najednou se někdo vyšel na balkón... uskočili jsme ke zdi a pomaličku otevřeli dveře do garáže, kde jsme se schovali... skrz garáž jsme se dostali opět zpět do domu a vyšli ven dalšími dveřmi, které byli docela dobře stíněny stromy. Potom jsme se kolem zídky protáhli až k plotu, přeskočili plot a byli jsme zachráněni =o) pro dnešek nám to prošlo...

bambiriada bambiriada bambiriada... docela dobrej jazykolam

tak už to máme za sebou =o) docela fajn akce a jsem rád že jsem tam mohl být... fakt jsem si to užil, ale těch problémů, které tam byli.... wow... nedorazili asi 3 nebo 4 doprovodné programy a tak jsme tam museli s Ajou tak často improvizovat, že jsme už v pátek odpoledne nevěděli co říct =o) jako že když jsme to tak přibližně počítali, tak jsme tam museli improvizovat cca hodinu dvacet čístého času a to přátelé není sranda... nejvíc nas asi vyčerpala hned naše první improvizace, kdy jsme museli nějak zaplácnout 40 minut volného času... a to tak že fakt museli... Myslím si ale, že se nám to až na malé přeřeky docela hezky povedlo... Kmet říkal, že se na náměstí začali zhlukovat mladí lidé, kteří poslouchali jak se tam s Ajou bavíme a v okamžiku, kdy jsme doimprovizovali a zahájili po 40 minutách další program se většina těch mlaďochů zvedla a šla pryč...prej, říkal to Kmet...

Bylo to ale strašně vyčerpávající a to sluníčko tomu taky moc nepřidalo... krom toho jsem byl celej v černém (oproti celé bílé Aje...) a tak to byl fakt hukot... (to černé oblečení bylo předepsané =)
bylo to fajn, bylo to unavne, bylo to crazy... a pak jsme vyrazili do kina na cars =o)

mám to....

už tři týdny přemýšlím nad jedním vtipem, který jsem slyšel asi tak před třemi léty a ne a ne si na něj vzpomenout.....
a najednou je tu =o) celej...
tak poslouchejte...
hrají newton, archimedes a pascal na schovku. Archimedes piká...
pascal se rozběhne a skočí do křoví. Newton se postaví hned před archimeda a nakreslí na zem kolem sebe čtverec. Když Archimedes dopočítá, otevře oči a zakřičí: "Newton, Newton...vidím tě"
ten ale jenom vážně zakýve hlavou a říka:"ale kdeže... newton na metr čtverečný... to je přece pascal"

(jako že mi z toho grantu už asi fakt hrabe)
a když už jsme u tech naročnějších vtipu, tak ještě jeden...
zkuste na něj přijít, stojí za to...
Existuje 11 druhů lidí - Ti, co znaj jen desítkovou soustavu. Ti, co znají ten vtip s 10 druhy lidí, tak ti vědí, že kdyby byl o trojkové soustavě, musel by se formulovat jinak. No a ti ostatní =o)

nebo snad:
Existuje 10 druhů lidí... ti, co neznaj jinou soustavu jak desítkovou, ti, co si myslej, že tenhle vtip je o binární a ti, co vědí, že je o trojkový

aaa studna odešel

peta ted odesel na skolu, jsem tu sam =o( fňuk ;o)
no ale tak jsem si udelal minutku volno, zaserfoval na netu a vzpomněl na jednu moc fajn akci, která proběhla nedávno...
a jelikož na stranky nautilu asi moc nechodíte tak tu je nějaký foto... já jdu zasejc pracoval....

kdy už to skocí?

blíží se nám audit a to znamená hodně moc práce a k tomu ještě víc práce... kuš...
auditoři nám přijedou 11. a 12. a bude to masakr... jako že už teď víme, že nebudeme mít všechno... a tak se Studnou trávíme dny a noci na dně a připravujeme a připravujeme papíry a další papíry a ještě papíry a k tomu ještě nějaké papíry či co? no rozhodně jsme v tom zahrabaní až po uši... naštěstí píšu všemi deseti, i když se moje prstní klouby už svírají ve smrtelné křeči až mi stékájí kapky slz po tváři a kapky krve po klávesnici... tak uvidíme.
(pozn. audit je částečné vyhodnocení grantu abychom splnili náležitosti na to abychom se stali nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež)
a tak s Peťou trávíme život na dně...
ale Bůh sám říká, že se člověk musí pokořit, klesnout až na samé dno, aby pak mohl být vyzdvižen...

kratky post o dlouhém zážitku =o)

wow, dnes byl super den... jako že fakt hustej... sice ráno začátek nic moc, ale pak se to rozjelo a frčelo až do 18:49, bo to je právě teď a tak to je jakože gut... a co se všechno stalo? hej mazec... asi kolem jedné jsme šli za denčou.... seděla totiž u maturity... ale né, nematurovala, čekala a Niky a na Anny, které se potili na potítku... hej a měli jste je vidět... to byl hukot, jak byly holky vystresované... jako že se jim neklepaly jenom ruce, ale v podstatě všechny svaly těla... Anny na mě skočila hned jak mne viděla a nikdo mě nikdy nestiskl tak silně jako ona... ani Boža ne a to už je co říct =o)
tak jsme tak s těma trémistkama strávili kusík času (asi tak 1 hod.) a pak, když se už kapánek uklidnili jsem vyrazil do hudebky... přátelé tím ale den teprve začal.... Jako že v hudebce docela v poho, akorát mi učitelka řekla, že bych to neměl s tím zpěvem moc přehánět a že bych měl dělat pauzy, bo víc jak hodinka denně ničí hlasivky a že bych neměl zpívat třeba 2 hodinky v kuse... zrovna dnes mi to říkala =o)
no a když jsem odtamtud odcházel, vyrazil jsem přímo do TS (to je jako tensing pro neznalé)... suma sumárum to bylo asi 3,5 hodin zpěvu (a to nepočítám rozezpívávání)...
pche.... tak uvidime, jestli ze sebe zítra dostanu alespoň hlášku... tedy hlásku

moje nové shoes

Všimli jste si jak poslední dobou všichni kolem vás kupují nové boty? je to skoro jako taková horečka.... jako by jeden člověk přišel a řekl... hej lidi, jdu si kupovat nové boty a ostatní hned na to: dobrej nápad jdu taky... a ty co? a... jo ja jdu taky a já taky....

No a najednou mají všichni nový boty a co je horší, všichni v nich chodí a mají je na svých nohách a všude se s nimi chlubí a... =o(
A =o) tak jsem si řekl, že nebudu zahálet a taky jsem si jedny koupit=o) no řekněte sami, nejsou nádherné? jako že chtěl jsme něco trošku přírodního, co vypadá nenáročně a tak....tak zatím... jdu je prošlápnout =o)

banánová autonehoda...

bracha konečně zítra maturuje a už jsme se přestali učit.... a najednou mam docela dost času (samosebou relativně, bo jinak teď nevím, kde dřiv skočit a to že si skočím na net je teď spíše světlá vyjímka...)
no jako že za tu dobu se stalo strašně moc věcí... např. jen o chlup jsem unikl hromadné bouračce, která se stala v Ostravě... dvanáct auťáků to do sebe napasovalo a já to měl hned z první řady... docela hustý co? ještě že jel ten náš řidič natolik pomalu, že jsme se té hromadné kolizi vyhnuly... asi jako kdyby jel fakt jen o chvíli dřív tak tam je v té hromadě šrotu navíc ještě jeden autobus... a jeden Johny.
A bylo to docela zajímavé, když se to všechno děje před vašima očima a zároveň to slyšíte i v rádiu a tak... fakt hustý... (na druhou stranu, kdyby se o mě mluvilo v rádiu, taky by to nebylo od věci ;o) ... teď jako že fakt nevím, jestli jsem rád, že jsem se tomu vyhnul... ne vtip - vim, blbej, ale když já jiný neumím....no možná ještě umím dobré vtipy, ale ty raději nikomu neříkám... nerad bych totiž někoho zabil...jako že by se roztrhal smíchy.... chápete,ne?

No, zase musím běžet... tak co závěrem... snad jen... dávejte pozor jaké kupujete banány, protože některé můžou mít sebevražedné sklony...

Stejně nejlepší jsou takové ty maličké, ze kterých když sloupnete slupku, tak tam skoro žádné nejsou =o)
ale zatím si dejte raději majzla na všechny banány... bo nikdy nevíte, kdy vás mile překvapí chicqita (no jako že čti to jako čikita)
PS: jedná se zde o fotomontáž... při focení tohoto obrázku nebyl zraněn žádný banán (ani chicqita). Všechny postavy na této fotografii jsou smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a neúmyslná.

wow přátelé, tak to jsem nežral

volal mi teď šéf... jako že můj šéf... říkal, že je v práci vyhlášená soutěž, že nejlepší z pracovníků pojede v září do itálie a bude moc řídit formule, jako ferari a tak... no a proč že mi to volal? no nechci se chlubit... ale blbost... chci se chlubit... bo jsem teď nejlepší a jestli to vydrží, ferari je moje =o) jo a mělo by to být pro dva... kdo chce jet se mnou? =o)
PS: na obr. můj monopost ;o)

včerejší podvečer

včera v podvečer byla mládež... netradičně ;o) jako že každý podvečer v sobotu je, že =o)
no tahle byla kapanek jiná... jako že možná že pro většinu lidí ne, ale pro mne docela ano... Po dlouhé době jsem ji zase vedl a musím říct, že jsem měl pocit, že se naše mládež hodně změnila od doby, kdy jsem ji vedl naposled... Tedy začátek mládeže nebyl v pravdě nejlepší a asi jsem od ní ten den čekal trošku víc...
vše se ale nakonec vyvrbilo dobře a byl to moc hezky večer... těžko to popsat, to by jste tam museli být =o)
Jo to mi připomíná, že tam bylo docela maličko lidí, bo jich hodně maturuje a bylo nás tam pouze něco okolo patnácti... proč to říkam? bo když si náhodou vzpomenete, zkuste se za ty maturanty modlit, budou to potřebovat... tak tento týden to je Anča, Nikol, Peta, Zdeněk a příští týden Denča a snad jsem už na nikoho víc nezapomněl... =o)

Jo a ješte jedna věc... Zaza nejspíše bude (ale je to jenom předběžné) hrát ve chválící skupince, tak ji držme palce, ať to vyjde...

při nočním serfování jsem narazil na docela hustý článek, nejhorší je, že je podle skutečnosti.... no však si ho sami v klidu přečtěte...

pouliční lampa

dnes večer jsem šel domů… bylo už moc pozdě a já koukal na hvězdy a…

Víte, občas v životě potkáte hodně věcí, které ve vašem životě zazáří. Abych vysvětlil, jak jsem to konkrétně myslel tak příklad z mého života: Začal jsem vydělávat a najednou mi v mém zorném poli zazářila audi A8, pak jsem přehodnotil finanční situaci, ale každopádně v mém poli zářil pořádnej bourák. No to zářil tak moc, že přezářil zdravý rozum… a to je to o čem chci mluvit.

šel jsem domů a chtěl jsem se moc koukat na hvězdy… bylo ale po cestě docela dost pouličních lamp a já přes ně viděl na hvězdy jen s těží V mém zorném poli zazářila totiž lampa a já spatřil jen ty nejsilněji svítící hvězdy, ale celá krása nebe mi utíkala. Byl jsem smutný. Chtěl jsem vidět nebe v celé jeho kráse, najít svou oblíbenou hvězdu…

V našem životě často zazáří nějaká věc, osoba, událost... Září ale dobře? Může se nám stát, že náš život osvětlí „Světlonoš“, neboli padlý anděl…satan…takový ten zlý, ten, který vám vezme vaše nebe… ne nevezme! On se jenom dostaví do vašeho výhledu se svým velkým oslňujícím světlem a vy „přes stromy neuvidíte les“.

Co ale udělat s takovou pouliční lampou? Zkuste si její záři zakrýt rukou a hned se nebe projasní a uvidíte lépe. I tak vás bude ale lampa stále oslňovat. Co takhle vzít šutr a rozbít ji šutrem? ...hned je vidět ;o) ale copak? o kus dál je další lampa? neee… další šutr =o) a rovnou k tomu vezmeme i okno souseda, ať to stojí za to…

Připadá mi, že když jsem uvěřil,bylo to jako by v celém městě vypnuly proud a já viděl nebe v celé jeho kráse. Elektrikáři, ale brzy obnovili svůj dodej energie a pouliční lampy začaly jedna po druhé naskakovat a já opět přestával vidět tuto krásu. Lampy ale naskakovali po jedné, nikdy ne hned všechny na ráz. A já už s tím mohl něco dělat… mohl jsem vidět, jak mi ty jednotlivé světla znovu zastírají výhled a taky jsem mohl vidět to, že KDYŽ SI MYSLIM, ŽE MI NEJAKÁ VĚC (lampa) DÁVÁ SVĚTLO, nemusí mi vždy dát DOBRÉ VIDĚNÍ. Záleží totiž hodně na tom, kam se chci dívat… jestli se chci dívat na svět, lampa mi to umožní, jestli chci ale vidět nebe, tak PRYČ S LAMPOU. Jestli se chci dívat na svět, nebo na nebe!

Občas se stane, že si uvědomíme, že ty věci, které teď máme jsou jiné, než jsme si mysleli, že jsme o tom měli jinou představu a chceme vše vrátit zpět… ale naše hrdost (já bych ale řekl spíše pýcha) nám v tom může bránit. A tak geniální lidský mozek vymýšlí alternativu… jak se nepokořit a zároveň dosáhnout svého. Přece přijít a říct: „udělal jsem chybu“ není můj styl, ne? No ale bez toho to nepůjde. Bez pokory se nic nestane… stane se asi toto: Sbalíme si svoje věci a vyjdeme na kopec, pryč daleko od velkých světel (pro krnováky třeba na Cvilín nebo na mohylu) abychom nebyli osnění tou hromadou světla, která se na nás valí. Ale… jestli je ve vašem městě (životě) světlo (které vás osňuje) tak ani vyjetím za město se tohoto oslnění nezbavíte… uvidíte sice lépe, ale existuje něco jako světelný odpad, který vám tak jako tak brání vidět vše co potřebujete… museli bychom jet hodně daleko od města… i tak ale bydlíme v tom městě a budeme se muset jednou do něj vrátit…

A proč vlastně kutit nad takovými těžkopádnými alternativami? Co takhle prostě zmáčknout vypínač a tím zhasnout to, co mě oslňilo?

Co dělat? To záleží na vás… život tvoří vaše rozhodnutí minutu za minutou…
Zkusit někdy zavřít oči a poslouchat jenom „svůj vnitřní hlas“….
co opravdu chci? Chci aby mi někdo zastřel můj pohled na tu krásně zářící hvězdu?
Co když přes to silné záření které z daných věcí, lidí atd. září přehluší to, co opravdu chci…

Jo a co že to opravdu chci? nechci přece jenom tlumit přímo do lampy? nechci přece jenom tu AUDI A8? co? =o) Co chci vidět? chodník, hvězdy? Svět, nebe? Neřeknu to ani to, je důležité najít správnou rovnováhu. Ne rovnováhu, ale správnou rovnováhu.

Johnsing těžké začátky

píšu pomalu protože vím, že řada z vás neumí rychle číst... to jsem nekde slysel, neni to z moji hlavy, ale docela fajn, ne...
no ale o čem je tento post? no, jen jsem se chtěl strašně moc pochlubit a vychválit až do nebe, jak jsem squelej a užasnej.... (zdůrazňuji squelej a úžasnej)
Tak jsme si dnes se zuzi zpívali... jako ja a zuzi... no pisničku A TE REHRADICE... jako že fakt těžká, tedy zuzi říkala... no paní učitelka mě ji učí a musím říct... nikdy jsem netušil, že by se mě dalo i poslouchat jak zpívám =o)
No a tak si to dnes chtěla Zuzi zazpívat se mnou a hej... jako že byl jsem lepší než zuzi =o) jako fakt... no tedy než se ona rozezpívala =o( no a bylo to moc fajn, protože ji to strašně vytočilo a pak se moc snažila a jak byla nervozní, tak to moc kazila a ja se jenom smál...
no ale jinak zpívá samosebou moc pěkně...
Ale zahřálo mě to u srdíčka.. jako že svých 5 minut slávy jsem už vyplýtval...
co závěrem? no nečekejte, že vám to někdy zazpívám, protože když je u toho někdo další, tak jsem strašně nervózní a moc to kazím... říkala to i paní učitelka a to už je co říct... ale to prý zvládnem časem...

Pro příznivce Johnsingu... přihlášky je možné zasílat nově i v elektronické podobě ;o)

zajíc v pytli viděno mojimi očmi =o)

už je to tak, zajic je za námi... byl a už není, jak přišel tak odjel... Včerejšek byl zajíc s velkým zed. Byl to historický první zajíc, který nepořádal Dejw. Docela jsem se obaval, aby to dopadlo dobře, ale nedopadlo to dobre... dopadlo to výborně =o)

o scénkách ani nemluvě... tedy jako že jich moc hodnotit nemůžu, bo jsem v docela dost scénkách byl nějak zapojený, ale třeba jedna za všechny... fotokomix...
na to že nebylo příliš mnoho času na přípravu věcí a jako že ten komix vznikl za 10 minut, musim říct, že se fakt povedl... ale bez slovního doprovodu jistě tak směšně nevyzní, jako když je to s ním...
i tak ale přidám link, můžete si ho prohlídnout sami a uvidíte... viz. http://www.nautilus.pc.cz/johny/prezentace1.ppt
ale pamatujte, že jde docela o velkej soubor, tak se obrňte trpělivosti a stáhněte si ho =o)
jináč víc asi napíšu, až budu mít nějaké fotky...
zatím snad jen.... bylo to hezký ;o)

slepec

Poslední dobou zažívám docela harakiri... tak třeba včera ráno...
Jdu si takhle na autobus, abych se dostal do Ostravy a když se otevřou dveře, tak za volantem sedí takový docela divný chlápek... v podstatě vypadal, jak z nějakého filmu... však víte, když se otevřou dveře autobusu a tam sedí chlápek v bílé nažehlené košili, má černou kravatu, černé, prošedivělé vlasy a k tomu všemu černé brýle... a když se otevřou dveře, tak se na vás podívá tak neurčitě... no tak právě tenhle člověk seděl za tím volantem autobusu. To mne nechavalo uplně klidným, bo jsem věděl, že slepý přece nemůže řídit auto ani bus... no ale když jsme vyšel ty pověstné dva shody, čeho jsem si nevšiml... u jeho levé nohy ležel pes. Jako takový ten velký pes, takový ten slepecký pes...
no zaplatil jsem, co mi zbývalo, v Ostravě jsem musel byt v čas, ale... ty nervy... nakonec jsme dojeli v pořádku, tudíž mám dva závěry:
1. slepec to vůbec nebyl (ale on byl, to by jste ho museli totiž vidět, jak vypadal.
2. měl cestu docela dobře naučenou (což je mnohem víc pravděpodobné než varianta první)

závěrem... žijte život naplno, protože nikdy nevíte, kde na vás čeká slepý autobusák

špeky...

tak jsem byl dnes pozvaný na opíkačku tensingu, jako že docela príma akce, akorat jsem dorazil v podstatě na konec a nebylo už co =o( ale slyšel jsem, že to byla akce našlapaná akcí ;o)
přišel jsem ale akorát včas, abych stihl zachánit moji čarodejnici, ehm, tedy moji princeznu, kterou považovali za čarodejnici... viz. přidám na blog až to bude hotové... jako že až bude ten fotokomix hotový...
no a po tak těžké práci, kdy jsem zachránil černovlasou princeznu ze spárů běsnícího davu a potom škaredé čarodejnici, která předstírala, že je kat, jsem usekl hlavu. tak po tom všem jsem si dal tučnýho špeka... jako ne joita
no a Ana jedna... mi chtěla dát napít a ja se moc a moc bránil a ona mi pořád nedala pokoj a tvrdila že se musím napít a že mi to musí nalít sama do pusy... tak jsem se tedy podvolil a ona mi při tom polila tričko... petovo tričko....uplně nové a hezke... a brácha mne za to málem ukřižoval... přestal až když jsem v agónii křičel, že mu moc děkuju, že jsem chtěl vždy jít ve šlépějích Krista. Řekl, že mi takovou radost neudělá a že mě nechá zatrest žít...
takže moc děkuji... jako že oběma...
ps: druhého špeka jsme si pak dali v Nautilu, viz. obrazek =o)

zajíc v pytli

plakátek.... zajíc v pytli alá středověk, není permanentně o středověku, jde o fajn čas stráveny pospolu, plný dobrého žádla a zábavy... Co vše se bude dělat, kromě jídla? budou fajn scénky, které budou vyplňovat velkou část programu, nějaká musika a na závěr vyhlášení nejlepšího středověkého kostýmu... tudíž nemusíte se bát nějakého šermu či tak =o) i když možná =o)
není to ameba, není to nic takového jako středověké pachtění, jde o akci zaměřenou na cool scénky =o) zváni všichni... jo a jídlo zdarma ;o)

synovec a bracha a taky švagrová

Včera tu byl můj brácha, jako u nás doma a měl s sebou i svou ženu (nečekaně) a svého synka... jako matouše... tak jsem neodolal a hned si s ním udělal fotečku, abych se mohl všude chlubit, jakého že to mám synovce =o)
no ale ten den byl jako že úžasný... dopoledne brutál bohoslužby a pak přijel brácha a krom toho, že mi pujčil synka, tak mi taky pujčil tu svoji novou octavku a tak jsem ji hned otestoval... asi by se to nemělo říkat tak veřejně, ale nevěřili by jste tomu, kolik to auto dokáže vytáhnout na trojku =o) jako že fakt hodně... jsem to zkoušel... No a pak jsme přijeli domů no a dali jsme matouška spát a taťka na to řekl, když matouš spal..."hej vyžeňte toho kosa ať ho nevzbudi"...on tam jako poskakoval po kočárku(kos, ne matouš). No a brácha na to: jakého kosa? a tatka... toho s tím žlutým zobákem =óD (jako všichni kosové mají žlutý zobák)
no a pak jsme koukli na hokej, sice jen koutkem oka, ale bylo to fajné, škoda jen, že jsme je nezničili. Hej, uplně jsem dostal chuť zajít někdy na brusle, jak jsem tak koukal, jak se tam tak prohánějí po tom ledě. Ale hoši v klidu, na bowling dnes dorazim.. eh.... možná =o) jestli stihnu busa z Ovy

děti na písku

NO musim přiznat, že jsem ale nikdy nevěděl, jak těžké je umět dobře šermovat, jako... byl jsem s děckama na lekcích šermu, bo jak budeme dělat fireshow vystoupení, chceme aby tam byli nějaké nové cool prvky (no a když to nevyjde tak jenom nové =) a tak jsme si dali šermířskou průpravu (ne nebojte, nezměníme se v šermíře, ale když se šikovně přidá nějaký pěkný kousek do vystoupeni, není to na škodu...)
Ale je to psycho... oni se tam učí nejenom šermovat, ale taky chodit (a že jsem si doted myslel, že chodím hezky).. a je tam krok vpřed, zákrok, předkrok, a kdo ví jak se všechny ty kroky jmenují =o) fakt taneční je oproti tomu hadra...
A byl jsem nominovaný na talenta dne, takže mi ta námaha stála za to ;o) snad to někde taky použijem...

PS:tak jsme včera byl s dětmi na pískovišti... no a když jsme měli ten foťák, tak jsme si říkali, že se pochubíme, jak pěkně jsme si v tom mokrým písku hráli... no ne? =o)

objeť

hej tak je po objeťe a bylo to úžasné...
jako že byli jsme na obědě, já, Suelin, Aňa a Jana Makovičková... jako že ta nemá žádnou přezdívku... to mě dostalo, když jsem zjistil, že prezdívka jany je Jana Makovičková... jako že se ji fakt často říká celým jménem... docela úlet... proč ji neříkat třeba Makovice, nebo Maki, nebo tak =o)
byli jsme spolu na obědě v kilaně na čínu, či co to tam je...
holky docela zklamaly, jakože daly hambáče =o( bez hranolků =o)
ale nebyl vůbec dobrej... za to srandy bylo požehnaně =o) jako že fakt jsme si to užili...křenil jsem se tak, že jsem si třikrát podyndal mikinu a jednou jako že fest kalhoty =o)
no a mi si dali jednu velkou porci kuřecího masa s ananasem a k tomu dvojí porci hranolků
tak snad zas někdy zajdem...

fotbálek

hej tak bracha ještě tlačí další talíř polévky (viz. post níže), takže dokonce stihnu napsat i něco, co bych normálně nestihl... hm....
jej tak co třeba?
no, když já teď su pořád v práci a už ani na klub nemám příliš času, ale to se zasejc brzy změní =o)
kde začít? od konce... no jako že včera byl užasný den, (kuš brácha snědl už i druhej talíř...), měli jsme v Nautilu "Stolní fotbálek, utkání mistrů"... nejprve jsem měl až skoro deprese, že v klubu nikdo není... ale pak jsem si všiml, že jsem si spletl hodinu, jako že nebylo pul šesté, ale teprve půl páté a tak když o půl šesté přišla hromada lidí, byl jsem o to víc nadšený, protože mě potěšilo, že i když uděláme takovou jednoduchou akci, lidi rádi příjdou (jako že věřím že nepřišli jen kvuli té akce, ale kvůli fajn kolektivu, který si tam mezi sebou vybudovali...což mě moc těší)
no a tak jsme se dali do hry... měli jsme sedm týmů, což bylo víc, než jsme počítali a tak jsme museli udělat dvě herní skupiny, ze kterých se postupovalo do semifinále a pak do finále...
bohužel jsem se (stejně jako loni) setkal ve finále s míšou a kájou, kteří nás nakonec nemilosrdně roznesli a vyhráli tak tučně tučnou cenu (jako že vysokokalorickou bombu) že jim z toho až pak bylo špatně... přece jenom 140 kč v sladkostech zamává i s větším jedlíkem...
musím dodat závěrem, druhé místo bylo taky moc fajn, ... koupil jsme ceny a s druhým místem jsme tak trošičku počítal, takže dva tribity mě a Sue mile překvapily =o)
foto snad dotlačím časem...

vuchuuuuuuuuuuuu

no proc tolik radosti, říkáte si? no ono je naprosto snadné řešení... jako že brácha maturuje a tudíž se můj laptop stal na čas jeho notebookem a tak se mi zdá, že ho poslední dobou vubec ale vubec nevidím (ne bráchu, toho vidím občas až moč)... Jo.. když dělám plakátky, ale že bych si jen tak sedl a koukl třeba na nějake autíčka, které budu kupovat... to ne... to je na tom mém křápu pořád on! (pozn. autora: to je poprve, co jsem pouzil vykřičník...)

užívám teď poslední chvíle slávy a radosti, protože za chvili dojí (ne dojí jako že dojí, ale jako že dojí... tedy ne krávu, ale polívku) i když dojit polívku je taky docela psycho, ne?
no a tedy kdyz tu polévku dodojí, tak se zase na ten kompík vrhne a ja budu muset jít na oběd... i když dnes je výjmečný den, bo bude výjmečný oběd =o) ale o tom asi jidny...
no tak jak to ted po sobe čtu tak jako že docela zase jeden post, co má hlavu a patu, co =o)

post pouze pro veve

ahoj veve, i když vím, že sem nechodíš často, řekl jsem si, když jsem viděl tenhle obrázek, že ti to musím dotlačit, protože to opravdu stojí za to... Heeeej, super veve, to se přece nevidí tak často... tvoje pravda je odhalena...