stary příběh, ale ne každý ho zná...

V břiše těhotné ženy se ocitla tři embrya … Jedno z nich bylo malý
věřící, druhé malý pochybovač a třetí malý skeptik. Malý pochybovač se
táže: "Věříte vlastně v život po porodu?" Malý věřící: "Ano, samozřejmě,
je přece zcela zjevné, že život po porodu existuje . Náš život tady tu
je jenom proto, abychom rostla a abychom se připravila na život po
porodu, abychom byla dost silná na to, co nás čeká." Malý skeptik: "To
je blbost, žádný život po porodu přece neexistuje. Jak by měl vlastně
takový život vůbec vypadat?" Malý věřící: "Ani já to nevím přesně.Ale
určitě tam bude mnohem více světla než tady. A možná, že dokonce budeme
běhat a jíst ústy."

Malý skeptik: "To je úplný nesmysl. Běhat, to přece nejde. A jíst ústy,
to je úplně směšná představa. Máme přece pupeční šňůru, která nás živí.
A mimo to je nemožné, aby existoval život po porodu, protože pupeční
šňůra je krátká už teď." Malý věřící: "Určitě je to možné. Jen bude
všechno kolem trochu jinak, než jak jsme tady zvyklí." Malý skeptik:
"Vždyť se ještě nikdy nikdo zpoza porodu nevrátil. Porodem prostě život
končí. A vůbec, život je jedno velké trápení v temnu."Malý věřící:
"Připouštím, že přesně nevím, jak bude život po porodu vypadat .... ale
v každém případě pak uvidíme maminku a ona se o nás postará."

Malý skeptik: "Máma?!? Ty věříš na mámu? A kde má jako být?" Malý
věřící: "Vždyť je tu všude kolem nás. Jsme a žijeme v ní,
prostřednictvím ní. Bez ní vůbec nemůžeme existovat." Malý skeptik: "To
je pěkná hloupost! Z nějaké mámy jsem neviděl ještě ani kousíček, takže
je jasné, že nemůže existovat." Malý věřící: "Někdy, když jsme úplně
zticha, můžeš zaslechnout, jak zpívá. Nebo cítit, jak hladí náš svět.
Pevně věřím tomu, že náš skutečný život začne až potom!"