Bůh dává, Bůh bere... zamyšlení

Tak jsme si říkal, proč to ten Buh takhle dělá? všimli jste si toho někdy? Jestli ne, zkuste zapřemýšlet, co jste zažili anebo si zkuste všimnout až se zase něco podobného bude dít kolem vás...
Občas se vám stane, že Boha o něco poprosíte a On vám to dá... ale i když vám to dá, máte pocit, že vám to dal ne proto, že by to byla Jeho vůle, ale prostě proto, že jste si to přáli a On vám chtěl udělat radost... většinou to pak definuji slovy: "Neřekl mi ani ano, ani ne... ale stalo se to." anebo: "řekl mi, je to na tobě Johny"

Přemýšlel jsem proč mi ty věci dá, když to v podstatě není Jeho vůle... v podstatě mi v tom nechává svobodnou ruku. Jako by říkal:"rozhodni se, jak sám chceš"

Trošičku jsem nad tím přemýšlel a je fajn, že tohle Bůh dělá. Nejsme Jeho loutky, se kterými si On hraje... má sice nějaké ty "pravidla hry" ale dává nám občas úžasnou svobodu dělat vlastní rozhodnutí se slovy: I když se rozhodneš tak i tak, budu s tebou a nebude to špatně...
Ale v kontextu toho jsem si všiml taky jedné věci, kterou dělá... a je docela podstatnější, než to, že nám to dává... tou věcí je to, že nám to pak bere...

Bůh nám čas od času rád splní náš sen, o kterém si tajně necháváme zdát, když jdeme spát... Dá nám ho a nechá nás si ho užívat...pak po nějakém čase (měsíc, dva, půl roku, rok... prostě jak kdy) udělá jednu věc... vezme si ten náš sen nazpět... Udělá to, že nám jej jen tak dá a pak si ho jen tak vezme... zkuste si toho všimnout...

ALE PROČ TO DĚLÁ?
věřím tomu, že to má jeden logický důvod (neviděl jsme Boha jednat nelogicky, i když se to může někdy na první pohled zdát) Vezme nám náš sen abychom si mohli realitu opravdově ošahat...aby to už nebyl jenom hezký sen.
Začalo to tím že jsme si něco přáli, něco dostali a po čase přijde čas kdy Bůh poví něco jako:"tak už máš cos chtěl a teď ukaž, co s tím uděláš ty sám...kapitál do startu jsem ti dal, umíš ty sám rozhojnit ten majetek? Přestaň snít a začni to žít... do teď jsi pro to nemusel nic dělat, ale teď jestli to stále chceš, tak ti říkám kámo...věci se mění"

Myslim si, že když nám dá věci, o které jsme ho prosili, dá nám taky časem zakusit, že každá věc něco stojí... i ta darovaná. A pak už záleží jenom na nás, jak se k tomu všemu postavíme... čili definoval bych to slovy: "něco jsem ti dal...jsi ochotný ty za to dát něco Mě?"
často pak chce Bůh ale nějakou fakt velkou věc, něco čeho o co nechceme jen tak přijít... ale On moc dobře ví, co dělá...

Když Mu totiž tu věc dáme (možná nám ji nikdy nevrátí) zpravidla nám ji vrátí nazpět, ale už v jiné podobě... Je to stále tatáž věc, není tam nic navíc, nic méně, ale prostě ty ji už prožíváš jinak... a to je obrovsky osvobozující.