namax

i kdyz priznavam ze letosni namax se moc nepovedl... tedy nedosahl meho ocekavani, tak i tak to byla docela dobra akce, toz tu mate ochutnavku... http://www.youtube.com/watch?v=q8RZr9YyAYE

jinak namax v krnove příští rok nebude, mam moc prace, čeká me bakalarka a tak, takže se přesouvá do jiného města... zatím přísně tajné kam
jinak neuvazuju, že se letos budu nejak přehnaně zapojovat do chodu nautilu, jak víte, tak už me tam skoro není videt... fatk je toho hodne... snad příští rok

náhléé zvraty v našich životech

tak tohle nezablogovat by byl hřích...
Našemu novému žlutému žihadlu odeešly blinkry a tak jsme to dali do servisu... No, nejenom, že opravař s tím nic neudělal, ještě nám tam pokazil i volnoběh. Měl jsem jen vyzvednout auto, nabrat LPG a zajet pro Petu na nadrazi... skvele, co budu delat ty dve hodiny mezitím, to fakt nevím (proletělo mi hlavou). Ale... opravař, místo toho aby mi předal naši káru v plně funkčním stavu, nám naprosto vyšťavil baterku a tak náhle (jak už to tak náhle má naše rodina ve zvyku) z 10 minut rázem hodinka a pul a naprosto, ale naprosto promrzlé ruce. K tomu ještě došlo LPG, naštěstí jsem měl v nadrži ještě benzín a tak... že na LPG přeci jen zajedu abych něco tanknul... byla by to pohoda, kdyby LPG mělo zavřené...A tak jsem vyrazil na to nádraží na benzín.. jedeme si tak domů (já a Peťa) a kdo by to řekl... náhle došel benzín v kopci asi 200 metrů před barákem. Říkám: v kanystru je ještě 6 litrů... Peta na to:Nechal jsem ho doma... a tak zatím co jsem hlídal auťák, Peta sel domů pro benzín... Náhle slyším strašný křik... co to? A to Peťa přijíždí na lopatě a pod paží drží kanystr... když dojel, kouk na mě, na auto, na mě a řekl:asi mě zabiješ... nechal jsem nahoře hubici..."zabít zabít...!" šel jsem pomalu nahoru a v tom mě chytl náhle záchvat smíchu... a řezal jsem se celou cestu... vyšel jsem nahoru, vzal hubici a boby, sedl na boby a frčel za peťou... jej to byla jízda... slzy mi tekly z očí smíchem =o) a propo: dovezl jsem hubici ale stratil jsem po cestě těsnění =o) to asi jak jsem se na bobech vyboural když jsem jel kolem toho chlápíka, který si myslel, že jsem se asi někde ztřískal...

koulovačka....

když von není sníh a tak alespoň elektronická... no.... sice vím, že to je starý, ale když si nemůžu pomoct.... viz. http://koulovacka.mena.cz/od-charenqist

nový design

a je to tady, stránky extremeflamers.cz mají definitivní nový design... ještě sice nejsou kompletní, ale to bych to nebyl já abych se nepochubil s polotovarem... tak jestli chcete kouknout na nový design našich stránek, který se už těší, až spatří světlo světa domény cz, tak si jej můžete prohlédnout na www.extremeflamers.cz/newstyle
včera večer jsem jej nechával testovat hromadou přátel, takže by vše mělo fungovat tak, jak má...
jen ještě obsah tam nehledejte, na tom musím zapracovat a jelikož je teď té práce víc než dost, tak fakt nevím, kdy..
jinak se tím taky chci omluvit všem lidem, jejichž blog jsem již dlouho nenavštívil, fakt na to není ani pomyšlení... sotva jsem napsal něco piri =o)
zatim se mějte faajnově

škola, škola, jo a to je vše

nevím, jestli znáte ten vtip... jak se bavi ostravak a pražak.. ostravák říká: proč v ty Praze mluvite tak dloze?" pražák: nóóó too víííš, kdýž míí chcééméé vššeééchnóó táák hezkýýý popsáát. Á próč vý v tý óstravěěě mlúvíté ták krátcé?"
ostravak: bo neni čas... konec vtipu raděj nedořeknu ale dokažete si představit co asi nasleduje u ostravaka... no tak tak si teď připadám,... .škola škola a nic než jen škola, k tomu nam dopomahej Bůh... amen...
se z toho asi zvencnu... možná to bude i důvod proč muj post teď zeje prázdnoutou... tak snad až to zvládnu, zase napíšu
(ne že by to byly těžké věci, jen je jich fakt hodně...)
jen pro ochutnávku... http://www.root.cz/clanky/krivky-nurbs-1/

miluje...

jéééé sue mě miluje... dneska mě pozvala na večeři, musel jsem bohužel odmítnout, ale... příště to platí...
sue mě pozvala na rohlík... což není až tak neobviklé, ale ona mne pozvala na celý rohlík... jako že celý úplně pro mě... no není to úžasné? no a prý pro mě měla ještě překvapení... ale nakonec mi ho vyzradila... nebude to totiž rohlík jeden, ale dva... no není úžasná... já tu holku prostě miluju... a ona mě též =o)

Nautilus

Vím, vím, že o Nautilu jsem tu psal hodně, ale tenhle post si prostě neodpustím…

Chci takhle dát díky lidem, kteří se kdy rozhodli zapojit do práce v Nautilu. Jsou to neocenitelné chvíle. Jsou to momenty, kdy by si mohli ti lidé dělat svoje věci, kdy by mohli jít za zábavou, za kamarády, za nějakým koníčkem, prostě za tím, co je baví… ale oni se rozhodli jinak… rozhodli se nejít na místa, odkud budou brát, ale na místo, kde dávají… A co dávají? Dávají sami sebe, nesou na trh vlastní kůži, obětují občas i největší záliby, aby mohli něco dát… dát vztah… dát svobodu… ale proč? Proč raději nehrají tenis, hokej, basket, proč nechodí do výtvary, hudebky, dramatu, či do nějakých kroužků… Jeden člověk mi řekl:

„Vím, kde jsem byl před dvěma léty a vím, kde jsem teď. Vím co mi Nautilus dal a co mi vzal. Chci dát těm lidem možnost aby poznali, co jsem poznal já.“

Když zahraješ skvěle na flétnu, uděláš dobrou fireshow, nadrtíš se nějaké těžké písně… ovoce to má to, že po těžkém koncertu je před tebou najedou 300 lidí, kteří ti zatleskají…když pracuješ v Nautilu, najde se za rok jen pár lidí, kteří ti poděkují za to, že jsi… ale je tam velký rozdíl… těch 300 lidí si za týden na vystoupení ani nevzpomenou, ale těch pár lidí, ti si to budou pamatovat snad celý život…

Je to těžká práce, občas ti přijde, že to nemá smysl, ale když za tebou pak přijde kluk, který ti řekne, že je rád že tě poznal a že nechápe, jak se někdy mohl bavit tím, že chlastal a hulil, má pivo rád a rád si ho dá, ale že už nechlastá… řeknu vám, žádný koncert ani žádná show se tomuhle nevyrovná…

Mrzí mě, že se do Nautilu teď nemůžu zapojit, vím ale, že letos to není nic pro mě. Ještě jednou díky dobrovolníkům, bez nich by Nautilus nebyl…