fakt je to tak videt?

byl jsem u paní, která mě učí zpěv a jej.... bavili jsme se a ona rekla: tak prijď za pět minut třičtvrtě na čtyři a já si to zapisoval a řekl: takže patnáct hodin a čtyřicet minut? a ona se usmála a dodala: že ty jsi disgrafik?

Když jsem přišel na gympl, měl jsem jeden velký problem... tomu se říkalo čtení a psaní =o) naštěstí tam byl se mnou ve třídě ještě jeden klučina a i když jsem na tom byl huř než on, myslim, ze muj problem s dis jsem zvladl docela obstojně... Muj kamarád, nebo spíše spolužák (Lepa) měl na svoji disgrafii papír, ale já se nikdy neodvážil zajít s tím k lékaři.. byl jsem malý a blbý a proto jsem poslušně dostával pětky z diktátů apod.... nebylo to lehké, na druhou stranu vím, že i když teď delám chyby jak máků, nebojím se něco napsat, protože je to prostě tisíckrát lepší, než to bývalo...

Dalším zlomovým okamžikem pro mě bylo, když jsem přešel z ručního psaní na psaní na klávesnici. Ja v podstatě často nečtu písmena, ani slabiky, prostě se jenom podívám na slovo a podle tvaru vím, o jaké slovo jde... tohle jsem se musel odnaučit... když jsem přešel na psaní na klávesnici, bylo to o to těžší, že už jsem si nemohl představit jak to dané slovo bude vypadat, protože ho už netvořila moje ruka, ale jednotlivé písmena a tak vlastně finalní slovo člověk vidí, až ho dopíše celé... fakt se opravdu těžce představuje... a tak se v podstatě učím psát znovu... docela děs co =o)

říkám: ja to víte... a ona na to... muj syn (ted jsem napsal syn s měkkým i... jen aby jste věděli) můj syn je taky disgrafik a vždy když mu řeknu podobnou větu jako např. přijď za pět minut třičtvrtě na pět tak dokud si neřekne ze to je 16:40 tak nevi v kolik dorazit...

to se mi stalo tak před měsícem a to už jsem si myslel, že jsem se s mojí disgrafii jakž takž vypořádal... jak to ale vidím, pujdeme spolu ruku v ruce asi až do konce mého života...

eXtremeFlamers

eXtremeFlamers jde zase o krok dal...
Uvažovali jsme s bráchou a chceme udelat velkou show... show, která tu ještě nebyla...
Aby bylo vše podle našich představ, tak jenom příprava na tuto show zabere odhadem cca 2 roky... tak jen tajně doufáme, že se nám to behem jednoho roku, respektive jen přes zimu, podaří udělat...
Mame velkou vizi a velké vize potřebují maximální nasazení celého týmu. Zároveň tato práce nebude závislá jenom od lidí, ale taky od finančních prostředků, které jsme spočítali na minimální částku 30 000 Kč (a to věru není málo, obzvlášť, když je investujete na místa, kde není zaručení návrat...
Jedním z prvních našich kroků byla registrace domény www.extremeflamers.cz. Změna designu webu nás ještě čeká. Každý člen týmu má již vytvořený svůj vlastní mail ... neco (např. johny =o) @extremeflamers.cz a to stoji za to, ne?
Na kostýmech se už začíná usilovně pracovat a tak věřte, že jestli seženu za cca 4 měsíce zbytečných 30 000 navíc, budete se mít příští rok na co těšit...a my taky =o)
eXtremeFlamers začíná stoupat ke hvězdám ;-)
pozn. velice pomalu =oD

it´s rainy day... haleluja

No, jak to jenom říci... vezl jsem sue domu z tanečních a řekli jsme si, že se zajedeme ještě podívat na chatu, kde by teoreticky mohl byt english weekend a to byla velika chyba... tedy jak se to vezme...
pri ceste zpět jsme potkali jednu pani jak zběsile mává, bylo už pozdě a tak jsme si řekli, že ji vezmeme, když tak zběsile stopuje... ale chyba, chyba... paní vůbec nestopovala, snazila se sehnat pomoc... bylo ji okolo 50-ti let a žila v jedne chatrči v lese se svým přítelem. Tu je ale přepadl nějaky zhulený týpek a začal je oba mlátit a paní se podařilo utéct... říkala se slzami v očích a krví v puse... Musíte zachránit mého přítele.. a táhla mě do černočerného lesa... Ušel jsem asi 150 metrů a když jsem zjistil, že vlastně pořádně nic nevidím (neviděl jsem ani tu paní), řekl jsem a dost... vrátil jsem se do auta, sjeli jsme kousek dál a odtamtud zavolali policii 158 =o) policajti dorazili během okamžiku, v tu chvíli jsme si pomyslel, že mám z... kliku
Sue byla vystresovaná a já měl taky ještšě docela nervy v kejblu, ale už jsme paní policii předali a jeli domu... ale to neni vše. U D.N.O. řekla sue: "To si děláš srandu, tam se taky mlátí, to je ale den..." otočil jsem hlavu a uviděl borce jak s velkým nápřahem kope do hlavy jednomu týpkovi... fakt brutální brutál... jo
I když mi blikal levý blinkr, já se vidal doprava. Rozjel jsem se přímo proti té skupince (byly 3 na jednoho... frajeři) a ona se rozprchla... v poslední chvíli jsem slápl na brzdu, kola zaskřípěly a ten hlavní boreček rázem stál 3 cm od mojí kapoty s nechápavým výrazem v očích... šlápl jsem na plyn a jemně jsem ho popostrčil, aby si uvědomil co dělá - fakt jemně...to víte že v tom rozčilení a s hromadou adrenalinu mě ani nenapadlo mu nějak ubližit.. přece. (Periferně jsem viděl prchajícího zmláceného chlápka) poodjel jsem dál, vystoupil z auta, pěkně je dořval (Sue se na mě jenom podívala a řekla: jestli si chces hrát na hrdinu, tak me prosim nejdriv odvez domu). no když se ke mě ale ty tri týpci začali blížit, uvědomil jsem si, že je moudré Sue odvést domu a pak si to s nimi zajít vyřídit =o)
no řekněte, nechtělo by tohle panáka? chtělo a rovnou dva... a tak jsem ukončil noční zběsilou jízdu s kamarády při poslechu Chinaski =o)

Vanoce jsou tady coca colu si vychutnej

Toz je to tady, Vanoce se blíží a nechcí naznačovat, co by byl vhodny darek pro Honzika Nahleho, ale kdyby jste se nechali inspirovat obrazkem, urcite mu prinejmensim udelate radost a urcite si na vas vzpomene minimálně co druhy den, ale myslim, ze i casteji...

AUdit AUdit... už mi z toho hrabe...

tomu byste neverili, jak vam muze hrabat z Auditu... ale pro neznale... co ze to ten audit vlastne je? chceme s petou dosahnout toho, ze Nautilus bude akreditovanym nizkoprahovym zarizenim a k tomu musime splnit podminky auditu, ktere jsou uplne brutal.. nedelam ted nic jineho, nez ze porad jenom pisu a pisu hromady papiru a uz mi z toho hrabe...
Sue dokonce rikala, ze se mi vytratil usmev.... ze se porad jenom mracim... no dyť... vite jaka to je prace? nevite.... =o( hej zlatá zedničina =o) z toho nakonec i dokonce neco kaplo... ale audit... uuuuaaaaaaaaaaaa
navic mame v nedeli dead line.... tak se modlete at to dame... pač to nedáme... jako že nikdo to nikdy nedal na poprve... (jej.... ted mi peta rekl ze naša lajna je v patek...) asi umřu.... dead line neni od toho že jestli to nedame tak jsme mrtvi, ale ze do té doby umřeme... asi =o)

Neni to sranda a uz me z toho moc bolí hlava... tak smutněte za mě, bo ja na to nemam ted cas...
ale kdyby se nam povedlo dat to na poprve, byli by jsme jediní v CR... a vypada to, že na to možna i máme....

ale nebudem si věšet bulíky na nos... hned při první registraci nám řekli, že to máme brát spíše jako rozvojový audit než že bychom ho udělali... tak nevím =o( ale kdybychom to dali.... huuuuhaaa =o) tož zržte si kloubouky a nám modlitby

high level wc

Jak jistě všickni moji známí, blízcí, kamarádi atd. víte, zanechal jsem práce a už skoro 2 týdny usilovně dřu s pastorem na auditu pro NAUTILUS, abychom se stali oficialně uznávaným nízkoprahovým zařízením pro děti a mládež podle standardů streetworku.... a že je toho hafo...

dnes bylo v kanceláři fakt chladno a tak jsme se přesunuly s celou tou prací a pasťou k němu domů, kde na nás čekali pěkně pospolu horký čaj a chutní muffini a mi si dali pěkně do nosu... Tak super večír s pastorem jsme dlouho neprožili... a že jsme udělali taky kusanec práce (když já porád myslím na ty muffins =) a to nebyl konec příjemného večera... čekal mě totiž opět high level wc zážitek =o)
už je to chvíli, co jsme u pasti makali doma na jeho interiéru, ale vždy když navštívím jeho high level wc, musím se vždy jemně hodně pousmát =o)
jednou jsme tak totiž při brigádě na jeho domku mimo jiné usazovali nový záchodky...(vynechám raději story jak se pasťa vsázel o to, kdo skočí do žumpy =) no a byl tam takový jeden fádní instalatér, který zkušeným okem koukl na Petu a řekl mu: poslyš chlape, nechceš ten záchod usadit trošku víš? ať nesedíš na zemi.... jo a Peťa s nadšením souhlasil, protože... znáte takový ty divný wc-ka, kde sedíte tak nízko, že si připadáte jak na nočníku...
Vše vypadalo krásně... nadherné obložení, dřevěný záchod... prostě nádhera... ale když jsme si sedli... ouha... až se nám hýždě sevřely...
Pasťa byl smutnej, protože si teď musí dávat stoličku pod nohy když vstuupuje do nejmenší místnosti v domě (nemyslim ledničku) ale snad si už za tu dobu vzyknul =o)
Ale je to takovej krásnej pocit, když si sednete na wc a houpete ve vzduchu nožičkama jako tenkrát... když jsme byli malí... tož krásné léta to v tý školce byly =o)
no a to je celý příběh o high level wc... dobrou noc děti