pokoj 1408

tak tenhle film me opravdu dostava do kolen. =o] Popravdě to je jeden z nejlepších hororu, které jsem v poslední době viděl... nikdy se v tom filmu nestalo to, co by jste čekali, že se právě stane a v tom je ten film uplně dokonaly... žádné levné zápletky, ale fakt psycho...

když jsem ho viděl poprvé, navíc geniálně ozvučené, šel jsem pak domů opravdu vyklepany...

když jsem ho viděl ale podruhé, tak ve mě hrklo ještě víc... a proc?

protože poprvé hlavní hrdina přežil, podruhé však ne =o)

až se mi nechtělo věřit vlastním očím... chvíli jsem si myslel, že mám snad schýzu... nebo že to s tou mojí pamětí je opravdu v háji. Když jsme se dokoukali a ja řekl suše.... minule to skončilo jinak, tak se na mě Sue podívala takovým pohledem... děláš si srandu, že?

a tak jsme volali Petovi a já se ho zeptal: "Jak skončil pokoj 1408 když jsme se na něj koukali?" a on řekl:"No, hlavní hrdina se z toho dostal a přežil"...

Sue na mě vrhla ještě divnější pohled, než poprvé... až málem utekla z pokoje a já...jen takový ten hororový smích =o) HA HA HAAA

naštěstí jsme pak na netu našli zmínku, že existuje alternativní konec filmu, tedy ten, co jsme právě viděli...WOW... tak jen teď doufám, že těch alternativních konců tohoto filmu po světě neběhá dalších padesát... =oP

a jak by řekl John Cusack: Stay scaredPS:tak právě tyhle týpky (na obr.) jsme v tý naší verzi nepotkali =o(

baníček

ještě než shlédnete toto video, chtěl bych vám říct, že nastrčené láhve od piva jsou pouze atrapy a že ke konzumaci alkoholu v našem klubu nedošlo =o) ...to mám ale milou slečnu... a jak je hudebně nadaná =o)

Vánoční duch

tak mám pocit, že se tak nějak pozvolna vytrácí takový ten vánoční duch, či atmosféra či tak... jako že se mi tento týden stalo pár takovych zvláštních situací, které mě fakt dostali... znáte to, kdyz chcete někomu udělat radost a ono to dopadne přesně naopak? tak to se mi ten stává docela často...
např. to přáníčko níže... místo toho, aby udělalo některým lidem (jako je třeba Dalibor) radost, tak mu přišlo, že mu vlastně nic hezkého nepřeju, že to přeju sobě... no nenaštve vás to když se s tím přáníčkem tak pipláte? anebo... přijel na navštěvu strýček... a ja na něj koukl a říkám mu... hej strejdo, máš fakt super svetr... no a on se se mnou pak už celý den nebavil... když odjel, zjistil jsem důvod... než se totiž vydali k nám na návštěvu, tak se strejda pohádal s tetou právě o tom svetru... teta mu řekla, že v tak odporném svetru nikam nepujde... no a on si postavil hlavu a šel... tudíž moje poznámka o krásném svetru vyzněla ironicky... to je ale pech, co?
Pak... byl jsem se Sue na koloně a byla tam jedna slečna a tančila úplně úžasně... jako že jsem si už dlouho (když nepočítám Denču) s nikým tak dobře nezatančil... řekl jsem ji, že to bylo moc fajn a ono opravdu bylo... ale ona to pochopila jako flirt... a tak potom začala házet usměvy a očka, což bylo samosebou naprosto nemístné...
co z toho všeho plyne? snažte se udělat radost všem i když to skoro nikdo neocení... za ten pocit to totiž stojí...

Vánoční přání

nový post

tak vždy když tak kouknu na blog, tak na mě zakřičí ta fotka, co je hned pod tímto postem a na kterou se fakt nedívejte...
je zvlastní, že když někdo řekne nedívejte, tak se na to hned ten dotyčny podívá =o) no ale já vás varoval...
a o cem že je tehle post? jej... nejak jsem se chtel vyhnout té fotce (však vy víte) abych se na ni nemusel kouknout vždy, jak najedu na stranky a tak jsem tu prostě hodil post, který je sice o ničem, ale v podstatě říká uplně vše... tak jestli ho nechytáte, tak ho prosím ingorujte a jestli ho chytáte, tak to jste lepší než já, páč já to nechytám =o)

mikulenka

"Jenom velký muž si ze sebe nechá udělat malou srandu" pravil náš nezapomenutelný kantor PhDr. Libor Mikulenka, stále jěště stávající učitel gymnázia Krnov....
a proto jsem se na jedné akci rozhodl dostát jeho slovům... když jsem četl program večera jedné akce, přišel mi krapet nudný,až jsem se rozhodl oživit atmosféru a to takříkajíc na svůj účet...
měli jsme s Vlaď uvádět taneční večer zábavnou formou... no jej, zábavnou... jak někoho naučit zábavně se kroutit ve velkém stylu? byla otázka, která ležela přede mnou... a tady je odpověď: přiznám se bez mučení, že se mi do toho fakt nechtělo a doufam jsem, že se všechny fotky z toho inkrementovaného večera podařilo zničit... opak je ale pravdou... proto se dochovala tahle fotka, o které by se dalo prohlásit: Johny Elvis. Já bych ji spíše pojmenoval slizák Johny =oD a to doslova...

máslo.... nejní co dodat

Objevili jsme se Sue užasně zajímavou stranku... takže tady je odkaz, muzete se kochat... fakt stoji za to podivat se tam... nejvic me dostavaji ty verše.... nechtěl bych se toho člověka, který to tvořil nějak dotknout, ale myslim, že to je máslo, jak se patří.
www.maslo.cz

malá ukázka:

Máslo a dekadence

Děs. Děs.
Nicota. Pomíjivost.
Entropie. Proč se namáhat?
Nemohu dále.
Co dělat? Kde je konec?
Chci máslo!

stanománie

Už mám po největších projektech a tak si můžu na chvíli oddychnout a popovídat něco málo o tom jak se mi vede... stejně počítám, že po mojí měsíční absenci už nebude vela lidí, kteří by to četli... ale i tak =o)
Tak jsem tak seděl jednou doma a chvíli jsem nedelal zadný projekt a tak jsem vzpomínal na jedno z nejúžasnějších lét, které jsem zažil... to takhle jednou dorazila Daruša s Jančou k nám do Nautilu a kecali jsme a kecali...co se to ale nestalo... někdo s sebou donesl stan a chtel ho zkontrolovat, jestli je v pořádku... netuším jestli to byla Sue, nebo Darča... a tak jsme se rozhodli, že ho postavíme... a pustili jsme se do práce... náročné to nebylo, to věru ne... asi za hodinu a půl stál stan v celé své parádě uprostřed Nautilu... ano, ano... vydali jsme se na první historickou stanománii, která se neuskutečnila S nautilem, ale V nautilu... (měli jsme sice pořádný strach, aby nám ho něco neodfouklo, protože jsme jej nepřikolíkovali, vítr naštěstí nefučel a tak jsme stanovali v naprostem klidu)
bylo to úžasné... opravdu, nejlepší stanová akce, kterou jsem kdy zažil... rád bych to nějak popsal, ale to opravdu nejde... některé věci lze jenom zažít, nedá se o nich mluvit...
tak snad se někdy slezeme na druhý ročník této akce...